Zažil jsem jinou Ameriku, než o jaké píše Jana Ciglerová, a chci vám o ní vyprávět
„Moje“ Amerika se odehrávala v New Yorku na počátku tisíciletí a velmi se lišila od té, kterou žila Jana Ciglerová na Floridě, takže jsem při čtení jejího Amerického deníku občas skřípal zuby. „Tohle přece není Amerika, kterou znám já.“ Jenže co člověk, to jiný pohled. Co místo v Americe, to jiná zkušenost. A i Jana Ciglerová nabízela jen tu svou. Unikátní, ne univerzální.
Žít pár let v jiné zemi jsem si vyzkoušel dvakrát; poprvé to bylo v New Yorku na přelomu tisíciletí, podruhé v Bruselu o dekádu později. Ani v jednom případě jsem dopředu s jistotou nevěděl, jestli se tam usadím, nebo se vrátím na rodnou hroudu. V obou případech vedly mé kroky nakonec zpět do Česka.
Při čtení Amerického deníku Jany Ciglerové jsem často skřípal zuby, ale zároveň jsem se těšil na další díl, i proto, že „moje“ Amerika tehdy vypadala v mnoha věcech jinak, takže mi bylo těžké souznít s předkládanými česko-americkými paralelami. Na další díly jsem se těšil proto, že zkušenost života v zahraničí je obohacující a fascinující mimo jiné i tím, jak je subjektivní a těžce přenositelná.
Byť naše pobyty od sebe dělilo téměř dvacet let a dva tisíce kilometrů, což je pro představu zhruba vzdálenost z Kodaně do Barcelony, v mnohém se překrývaly. V čem tedy byly hlavní rozdíly?
V New Yorku byla obrovská koncentrace talentovaných lidí a děly se tam zajímavé věci v mnoha oborech lidské činnosti. Panovala představa, že jestli chceš udělat díru do světa, musíš do New Yorku. Na druhou stranu spousta praktických věcí každodenního života tam fungovala ve srovnání s Evropou a zbytkem Spojených států velmi špatně.
Zbytek Ameriky byl pro ně buranov
Přišlo mi zajímavé, že se těmito nedostatky
