Nobelovu cenu za ekonomii získali dva Američané. Ukazují, proč se vyplatí investice do znalostí a jak růst ovlivňuje podnebí
V pořadí padesátá Nobelova cena za ekonomii letos putuje do Spojených států amerických. Ocenění získali Paul M. Romer a William D. Nordhaus. Oba hledají odpovědi na základní otázku, jak dosáhnout dlouhodobého a udržitelného hospodářského růstu.
„Významně přispěli k rozvoji ekonomické teorie svými modely, které vysvětlují, jak tržní ekonomika souvisí se znalostmi a s životním prostředím,“ uvedl výbor pro udělování Nobelovy ceny při Švédské akademii věd.
Oba makroekonomové se ve své práci věnují také externalitám neboli vedlejším efektům. Zatímco Romer se zaměřuje na pozitivní externality, tedy důsledky, z nichž má společnost užitek (konkrétně jde o šíření znalostí), Nordhaus studuje ty negativní (efekt skleníkových plynů na světové klima).
Znalosti jako zdroj růstu
Dvaašedesátiletý Romer absolvoval doktorská studia na Chicagské univerzitě a nyní přednáší na NYU Stern School of Business v New Yorku. Patnáct měsíců také působil jako hlavní ekonom Světové banky.
Mezi ekonomy je známý jako průkopník teorie vnitřního růstu, kterou zformuloval v roce 1990. Ukazuje v ní, jak mohou znalosti a technologické změny ovlivnit dlouhodobý růst.