Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Navrhnout státní pohřeb pro Karla Gotta? Logické využití politického cynismu

Karel Gott spolu s Lucií Bílou a dalšími populárními zpěváky podpořili v předvolební kampani v roce 1998 Václava Klause a jeho ODS. Foto: ČTK
Karel Gott spolu s Lucií Bílou a dalšími populárními zpěváky podpořili v předvolební kampani v roce 1998 Václava Klause a jeho ODS. Foto: ČTK

Komentář Jána Simkaniče: Neuplynula ani hodina od chvíle, kdy se po celém světě roznesla zpráva o smrti Karla Gotta, a premiér Andrej Babiš už oznamoval svůj plán vystrojit mu státní pohřeb. Potvrdilo se tak, že zpěvák byl většinu své profesní kariéry zároveň výsostným politickým symbolem.

Skutečnost, že byl Karel Gott v tuzemském prostředí skutečně jenom jeden, potvrzují i vypjaté reakce jeho fanoušků i kritiků, kteří se o výklad jeho života teď vášnivě přou. Přesto se většinou shodnou, že to byl milý, vlídný, usměvavý služebník žánru a zábavy a dokonalý profesionál stavící na bezproblémových poselstvích pro dobrou náladu. S respektem o něm hovoří většina těch, kdo ho osobně poznali (vyzdvihnout za všechny si zaslouží velkorysost Marty Kubišové), ať už jeho písně milovali, nebo jim byly spíš lhostejné.

Jeho výjimečného postavení a schopnosti působit na emoce mas si vždy byli vědomi i představitelé vládnoucí moci – jak té komunistické, tak porevoluční, a proto není divu, že Gott v jejich záměrech sehrál svou roli. Řečeno dnešním slovníkem, naplňoval roli influencera, roli marketingové tváře silných politických okamžiků českých, potažmo česko-slovenských dějin. A stejně jako současní influenceři sociálních sítí ani Gott nebyl tím, kdo by svou roli určoval sám z vlastní iniciativy (výjimku v tomto směru učinil snad jen před volbami 1998 u Václava Klause). Politika a aktivní prosazování nějaké ideologie či hodnotového rámce pro něj nebyly podstatné. „Zadavatel komunikovaného sdělení“ však skrze jeho značku dokázal své poselství zprostředkovat nenahraditelným způsobem. Kdo by nechtěl mít Gotta na své straně?

Když zaplněný Václavák v prosinci 1989 spatřil na balkoně Melantrichu Karla Kryla a Karla Gotta zpívající společně československou hymnu, šlo o jeden z největších symbolických momentů sametové revoluce. Mnozí pak přiznávali, že až v tu chvíli

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější