Deník N

Město, kde zakázali film Monty Python aneb Jak Život Briana pobouřil velšské Swansea

Oficiální reklama na film Monty Python's Life of Brian. Zdroj: montypython.com
Oficiální reklama na film Monty Python’s Life of Brian. Zdroj: montypython.com

Je to už půl století, co se na britských televizních obrazovkách objevil první díl Monty Pythonova Létajícího cirkusu. Humor slavného uskupení ale není pro každého – zastupitelům velšského Swansea se v 80. letech znelíbil do té míry, že v tamních kinosálech jedno z jeho kontroverzních děl zakázali. A tak se fraška hodná Monty Python z filmového plátna přesunula do městského jednacího sálu a na přední strany lokálního tisku.

Autorka je novinářka žijící ve Spojeném království

„Jsou něco jako malí diktátoři, kteří lidem říkají, co mají dělat,“ citoval deník South Wales Evening Post 19. února 1980 na úvodní straně Dorothy Hatherillovou, penzistku a ženu v domácnosti z Penderry, které se rozhodnutí rady zakázat promítání filmu Život Briana ve Swansea jako mnohým z dotazovaných nezamlouvalo.

Reportér listu ale toho dne na hlavní třídě zastavil na 30 lidí a ani jeden z nich s rozhodnutím radnice nesouhlasil, stejně jako několik zastupitelů, které konzervativní část tehdejší rady přehlasovala.

Debata ve městě na jihu Walesu se tak bryskně posunula od parodického filmu režírovaného velšským rodákem Terrym Jonesem k diskusím o cenzuře, parodii, náboženství, Sněhurce i úpadku britské společnosti.

Nepřístupný příběh smrtelníka

Komediální film Monty Python: Život Briana byl dokončen v roce 1979 a do kin ve Swansea měl přijít na konci února dalšího roku.

Plakát filmu Monty Python’s Life of Brian. Zdroj: montypython.com

Snímek vypráví příběh Briana narozeného v Betlémě ve stejný den jako Ježíš, jen o několik domů dál. Hlavní hrdina má v životě smůlu, což vygraduje tím, že ho lidé považují za mesiáše, ačkoliv se svým následovníkům snaží marně vysvětlit, že žádným mesiášem není.

Členové komické skupiny Monty Python’s Flying Circus (Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones a Michael Palin) během natáčení filmu Monty Python’s Life of Brian. Foto: montypython.com

Nakonec spolu s desítkami dalších končí na kříži – to je také scéna doprovázená slavnou písní Always Look on the Bright Side of Life (Ber život z té lepší stránky), kterou Monty Python přetvořili v neoficiální hymnu anglického fotbalu během šampionátu v roce 2014 a která se stala jednou z nejhranějších alternativních písní na pohřbech, jak v článku z roku 2009 popsal list The Telegraph.

Komediální snímek i desetiletí po vydání sbírá ocenění i uznání – deník The Guardian ho opakovaně zařazuje mezi deset nejlepších komedií všech dob. Zastupitelé Swansea však v 80. letech měli odlišný názor.

Britská rada filmových hodnotitelů snímek označila certifikátem AA, jenž z něj dělal film dostupný divákům od 14 let. Toto omezení ale přišlo desítkám samospráv po Spojeném království nezávisle na sobě příliš mírné, proto se v 28 městech věkový limit zvýšil na 18 let a označení AA se změnilo na X.

Jedenáct měst, včetně Swansea, se však rozhodlo pro ještě extrémnější řešení: promítání úplně zakázat.

Ken Hawkings, jeden z největších místních odpůrců díla, který zákaz v rámci výboru na ochranu veřejnosti navrhl, Život Briana označil za urážku věřících, jež mu připomněla antisemitské útoky v nacistickém Německu. „Jde o další sesun na kluzkém svahu dekadence,“ cituje jeho slova dobový tisk. Podle jeho kolegy Rege Crimpa se ve snímku zase objevovaly scény, ze kterých by se každý „slušný člověk pozvracel“.

Přirovnání k Hitlerovu Německu zaznívalo i z opozice – radní namítali, že právě cenzura vedla k vládě nacistické strany. Jiní zase upozorňovali na to, že kolegové nebyli podobně kritičtí v případě filmů, které zesměšňovaly menšiny žijící v Británii či jiná náboženství. Radní Alan Lloyd pak v nadsázce navrhoval přezkoumání i jiných klasických děl, včetně Sněhurky: „To je příběh dívky, která žila v domě se sedmi muži.“

Námitky však byly marné. Radní počtem hlasů 22 ku 15 film zakázali a obyvatelé Swansea museli za Životem Briana do kinosálů jinam.

Brian Cohen považovaný davem mylně za mesiáše prchá před neodbytnými stoupenci ve filmu Monty Pythonův Život Briana. Foto: montypython.com

V 80. letech se dokonce pořádaly organizované výpravy za snímkem. Pachuť z kontroverzního rozhodnutí však s místními zůstala ještě dlouho poté. Jak komentovali knihovníci při hledání mikrofilmů dobového tisku pro tento článek Deníku N: jde o obskurní lokální příběh, o kterém se mluví dodnes.

Snímek z centrální knihovny ve Swansea a mikrofilm s únorovým vydáním South Wales Evening Post v roce 1980. Foto: Dominika Píhová

Na debatu kolem Života Briana stále vzpomíná i radní Lloyd. „Nelíbilo se mi, že rada mohla cokoliv cenzurovat. Způsob života některých radní mě jen utvrzoval v tom, že na to neměli jakékoliv právo,“ řekl při příležitosti 40. výročí vydání filmu serveru Wales Online.

Brian: klín mezi generacemi

Snímek se nesměl promítat například ani v Irsku a Norsku. Ve velšském Swansea byl zákaz zrušen teprve v roce 1997.

Jak v článku o lokální cenzuře v Británii popsala Kate Eganová z univerzity v Aberystwyth, debata o Životě Briana v dobovém tisku mimo jiné vrhla světlo na moc samospráv rozhodovat o tom, co je, a co není vhodné promítat, ale i na hodnoty a kulturní preference radních, kteří se tak dostali do přímého sporu s mladými obyvateli.

Rozpor mezi generacemi byl podle Eganové jasně vidět také během tehdejších protestů, kdy proti zákazu vystoupili mladí napříč politickým spektrem – zatímco ve Swansea s transparenty před radnicí stáli mladí liberálové, v anglickém Thanet protestovali socialisté a v Dudley zase konzervativci, kteří dokonce založili spolek pro prevenci podobných zákazů.

Podle komediálního uskupení Monty Python zákazy a kontroverze vedly především k většímu zájmu o snímek a staly se pro něj tou nejlepší reklamou.

Uznávaná britská filmová vědkyně Marcia Landyová v knize o Monty Python napsala, že skupina „skrze televizi satirizovala televizi, stejně jako další instituce“ včetně správy společenského života v britských městech. Příběh Swansea je toho koneckonců důkazem.

Jak onoho února 1980 řekl jeden z radních John France citovaný v South Wales Evening Post: „Bavíme se o Monty Python, nebo se stáváme součástí jejich frašky?“

V tomto okamžiku nejčtenější