Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Kosovo není Srbsko. Slovanští bratři ani ruské bomby nám Srbům nepomohou“

"Kosovo je Srbsko je heslo k ničemu. Situace Srbů v Kosovu se rozhodně nezlepší tím, když nějaké slovanské bratrstvo provolá, že Kosovo je Srbsko. Kosovo není Srbsko. A s největší pravděpodobností už ani nikdy nebude," říká Ivan Đurić ze srbské Mládežnické iniciativy pro lidská práva. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Kosovo je Srbsko je heslo k ničemu. Situace Srbů v Kosovu se rozhodně nezlepší tím, když nějaké slovanské bratrstvo provolá, že Kosovo je Srbsko. Kosovo není Srbsko. A s největší pravděpodobností už ani nikdy nebude,“ říká Ivan Đurić ze srbské Mládežnické iniciativy pro lidská práva. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Z výroků Miloše Zemana o Kosovu („nemám rád Kosovo“ a návrh odvolat uznání Kosova) je v Srbsku mediální hit. Ivan Đurić je vidí jinak: bomba ve stylu ruské politiky má ke skutečnému přátelství daleko. „Už ani ti největší extremisté v Srbsku nehlásají, že je možné vrátit Kosovo. Čekají, až Rusko s Čínou změní světový řád,“ říká oceněný srbský aktivista v rozhovoru s Deníkem N.

Doma v Bělehradu vede srbskou pobočku Mládežnické iniciativy pro lidská práva (Inicijativa mladih za ljudska prava, YIHR), která se ze všech sil snaží, aby se do zemí bývalé Jugoslávie nevrátila válka. Do Prahy přijel na pozvání Knihovny Václava Havla, aby převzal Cenu Václava Havla za lidská práva – YIHR se o ni letos podělila s ujgurským akademikem Ilhamem Tohtim, uvězněným v Číně na doživotí.

Mezi programy YIHR je i jeden, který se jmenuje Sdílené příběhy. To mě zaujalo. Jaký příběh sdílí Balkán?

Balkán má těch sdílených příběhů strašně málo. Přesně to je důvod, proč naše iniciativa vznikla: aby je pomohla vytvářet.

U nás na Balkáně se žije v uzavřených společnostech. Možná jsme se otevřeli Evropě, možná hodně cestujeme, ale před svými nejbližšími sousedy zavíráme dveře. My v YIHR se ty dveře snažíme aspoň pootevřít, dát mladým lidem příležitost propojit se ve vlastním sdíleném příběhu, který si sami vytvoří. Příležitost posoudit věci vlastníma očima, ne očima nacionalismu, který jim vštěpují ve škole a v médiích.

Když poprvé přijedete například do Sarajeva, nejspíš se do něj zamilujete na první pohled. Ale nám nejde o lásku na první pohled, ale o hlubší zkušenost, možnost Sarajevo poznat na vlastní kůži, a pak si na něj udělat vlastní názor. Založený na osobním prožitku, na příbězích konkrétních lidí a na poutech, které vás propojí.

Zločinci na piedestalu

Stín války je všudypřítomný. A mír na Balkáně nesmírně křehký, všichni víme, že by stačilo škrtnout sirkou. U vás v Srbsku se na pódium vracejí váleční zločinci; jaký je to pocit?

Narážíte na to, co se stalo před dvěma lety, viďte? Tenkrát začínala předvolební kampaň k prezidentským volbám a vládní Pokroková strana Aleksandra Vučiće uspořádala v jednom městečku na severu země mítink, kde mluvil Veselin Šljivančanin. Mezinárodní tribunál v Haagu Šljivančanina odsoudil za válečné zločiny spáchané ve Vukovaru (a posléze propustil za dobré chování, pozn. red.) a my jsme nechtěli být zticha, když k politické kampani zvou válečného zločince.

Tak jsme dorazili s píšťalkami a transparentem „Ať váleční zločinci mlčí, ať mohou mluvit oběti“. Vrhli se na nás, některé z nás zbili, rozmlátili nám auto. A protože šlo o akci vládní strany, tak za to násilí pochopitelně nikoho nestíhali. Tedy kromě nás. Nás, „narušitele veřejného pořádku“, potrestali pokutou, v přepočtu asi

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Balkán

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější