Deník N

Po každém natáčení jsem Karla pohladila. Nevěděla jsem, jestli ho nevidím naposledy, říká o Gottovi filmařka Špátová

Režisérka Olga Špátová. Foto: ČTK
Režisérka Olga Špátová. Foto: ČTK

Režisérka Olga Malířová Špátová pracuje na svém už druhém filmu o Karlu Gottovi. Jsou to pouhé dva týdny, kdy svou střižnu přestěhovala do Gottovy vily, aby mu pustila, co všechno ve filmu o něm bude. A bylo to také jejich poslední natáčení. Gott se při pohledu na sebe smál i téměř plakal. A měl připomínky. Filmařka Špátová se o zpěvákově smrti dozvěděla ve chvíli, kdy nad těmito záběry seděla. „Když se to stalo, objaly jsme se se střihačkou Šárkou a řekly si, že to bude skvělý film a že to děláme pro něj. I s těmi všemi jeho připomínkami,“ řekla Deníku N.

Zemřel Karel Gott, s nímž jste kvůli natáčení filmu strávila vlastně celý tento rok…

Měla jsem to štěstí, že jsem s Karlem Gottem strávila poslední rok jeho života. Věděli jsme celou dobu, že je nemocný. O to víc mě dojímalo, jak je statečný a vyrovnaný. Vůbec bych nečekala, že je možné být takhle vyrovnaný se smrtí. Myslím, že to tak cítil proto, že jeho život byl tak naplněný. On ničeho nelitoval. A proto v něm byl takový klid.

Tohle mi vyprávěl ještě před měsícem na konci léta, kdy jsme spolu natáčeli. Říkal mi, že je vděčný za to, že tu ještě může být se svými holkami a že mu to osud takhle nadělil. Samozřejmě by tu s nimi chtěl být dál a zažívat s nimi důležité okamžiky jejich životů. Ale i tak byl svému osud vděčný. Nikdy na ten jeho klid nezapomenu. Bylo pro mě silné, že jsme se střihačkou Šárkou s ním ještě před čtrnácti dny mohly být u něj doma. Přivezly jsme ke Gottovým domů celou střižnu a pouštěly jsme Karlovi náš materiál. Střídavě se mu u toho chtělo plakat, střídavě se radoval…

Měl k filmu nějaké připomínky?

Taky měl připomínky. Ale z jeho postoje jsem pochopila, že ho ten film spíš těší. A pro mě bylo fascinující, že i přesto, že mu už nebylo dobře, dokázal být tak slušný, jako byl celý život. Nezapomenu na to, že i v tom svém těžkém stavu děkoval, prosil, byl vděčný… A byl i vtipný. S mým mužem Honzou Malířem, který se mnou občas dělal ve filmu kameru, si s radostí dal půllitr točeného piva. Ta jeho síla, to, že si i přes šedesát let obrovské kariéry, talentu a úspěchů zachoval po celou dobu laskavost, pokoru a slušnost, byla důvodem, proč ten film točím.

Kombinace takových vlastností u člověka s kariérou nejen v Česku, ale i v zahraničí, je něco, co jsem dosud nezažila. A není to jen Německo, Polsko. Třeba ve Slovinsku ho milují. Střihačka Šárka tam teď byla a lidé jí vyprávěli, že když se rozvedli, když jim zemřelo dítě, když jim prostě bylo nejhůř, Karel je léčil. A říkají, že to bylo nejen jeho hudbou, ale i tím, jak se chová. On nedělal těch šedesát let lidem radost jen písněmi, to by bylo málo. Těšil je i tím, jak byl hodný, vtipný… Posiloval je. Dostávali od něj další naději. A to pro něj bylo důležité, toho si hrozně cenil.

Co se týče jeho povahy, vybavuji si, jak mi Karel Gott jednou pracovně volal. Popisovala jsem mu, že moje o rok starší sestra ho celé dětství milovala a pořád si ho pouštěla, takže mi samozřejmě lezl na nervy. Smál se tomu. Pokračovala jsem tím, že jí ve čtyřiadvaceti letech zemřel snoubenec a on ji z toho svými písněmi dostával. V tu chvíli mě požádal, abych mu dala sestru k telefonu. Stála v kuchyni a povídala si s Gottem o všem tom smutku. Byla to silná chvíle a já mu v tu chvíli, přiznám se, odpustila i Antichartu.

Ale to je přesně ono. To je mnohem důležitější než všechno ostatní. Když člověk neubližuje druhým. V našem filmu budou i situace, kdy Karel za minulého režimu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Smrt Karla Gotta

V tomto okamžiku nejčtenější