Proč vůbec běžím 250 kilometrů? říkal si český vytrvalec na Spartathlonu a proklínal pauzu na čaj
Kvůli Bechtěrevově nemoci mu lékaři zakázali běhat, před necelým rokem se navíc do jeho chorobopisu přidala plicní embolie. Ultramaratonce Radka Brunnera ale zdravotní omezení, která by zlomila drtivou většinu populace, nezastavila. „Chodím na infuze a dostal jsem prášky na ředění krve kvůli embolii, ale jinak jsem zdravý člověk,“ směje se pětačtyřicetiletý běžec poté, co skončil na legendárním Spartathlonu počtvrté v řadě na stupních vítězů. Trasu dlouhou necelých 250 kilometrů z řeckých Atén do Sparty zvládl za 24 hodin a 25 minut a skončil třetí.
Kolik musí člověk naběhat kilometrů, aby si mohl troufnout na Spartathlon?
Myslím, že je to hodně individuální. Jsou kluci, kteří běhají 400 kilometrů měsíčně, ale i ti, kteří naběhají přes tisíc kilometrů měsíčně. Takže neexistuje konkrétní recept.
Kolik naběháte měsíčně vy osobně?
Teď jsem to neměl úplně ideální, ale když jsem v pohodě, tak 700–800 kilometrů měsíčně. Běhám minimálně jednou denně, když se mi to povede dvakrát za den, je to ještě lepší. Běhám ráno před prací a večer po práci. Občas jdu běhat i místo oběda během dne. O víkendu je pak prostor pro delší úseky.
Jak vůbec probíhá příprava na Spartathlon?
Od konce loňského roku to kvůli zdravotnímu stavu nestálo za nic, takže každý můj dosavadní letošní závod nedopadl dobře. Před Spartathlonem jsem neměl moc dobrý pocit, protože jsem měl ještě v srpnu problém s achilovkou. Nebylo to optimální, ale nakonec to dopadlo dobře. Ukázalo se, že mi trať v Řecku svědčí.
Kolik toho člověk musí během závodu sníst a vypít, aby vydržel takovou zátěž?
Měl jsem 30 dávek iontového nápoje, což bylo dohromady 10 litrů, a ještě něco málo okolo. Vypil jsem zhruba 12 litrů za 24 hodin, co jsem běžel. Jedl jsem
