Deník N

Běloba s diamanty. Češi našli nový způsob, jak rozložit novičok či sarin

Jiří Henych. Foto: archiv J. H.
Jiří Henych. Foto: archiv J. H.

V českých laboratořích vznikl prášek, který dokáže účinně rozložit insekticidy nebo nebezpečné bojové chemické látky, jako jsou novičok či sarin. Trik tkví ve spojení nanočástic oxidu titaničitého a miniaturních diamantů. Objev vědci publikovali v prestižním vědeckém časopise.

S nebezpečným zamořením se loni potýkalo britské Salisbury po útoku novičokem na dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Julii. Nervově paralytický jed sarin zase předloni prokazatelně zabíjel v Sýrii. Do stejné skupiny látek patří i některé pesticidy nebo insekticidy – ty sice na rozdíl od novičoku nebo sarinu člověka rovnou nedusí, ale pronikají půdou do podzemních vod, kde se mohou v proměněné podobě držet i desítky let.

Místa zamořená takovými jedy by mohla v budoucnu dekontaminovat látka, s níž nyní přišli vědci z Akademie věd spolu s výzkumníky z Vojenského výzkumného ústavu a univerzit v Ústí nad Labem a ve švédské Uppsale. „Je to bělošedý prášek, který spojuje dvě složky. Tou základní je oxid titaničitý, k němuž jsme přidali malé množství nanočástic diamantů,“ vysvětluje Deníku N Jiří Henych z Ústavu anorganické chemie Akademie věd ČR, který na výzkumu v posledních letech pracoval a je hlavním autorem studie, již nyní otiskl prestižní časopis Applied Catalysis B: Environmental.

V ní vědci popisují, jak prášek funguje. Jeho základ, oxid titaničitý, není nikterak vzácná nebo nebezpečná látka. Člověk na ni může narazit například doma v koupelně: je to v podstatě „běloba“, která se vyskytuje v barvivech, v zubní pastě nebo v krémech.

Už jen sama o sobě dokáže rozkládat škodliviny, jako jsou bojové látky nebo insekticidy. Její účinnost se zvyšuje, když jsou částečky velmi jemné – v nanovelikosti: mají tak větší povrch a dokážou silněji reagovat. To ale vědci z Ústavu anorganické chemie vědí dlouho: téměř dvacet let testují různé oxidy (titaničitý, zinku, železa…) v podobě nanostrukturních látek. „Z toho nám vyšlo, že oxid titaničitý jako takový je nejaktivnější,“ dodává Henych.

„Vlastnosti látky jsme při výzkumu ještě vylepšili

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější