Běloba s diamanty. Češi našli nový způsob, jak rozložit novičok či sarin
V českých laboratořích vznikl prášek, který dokáže účinně rozložit insekticidy nebo nebezpečné bojové chemické látky, jako jsou novičok či sarin. Trik tkví ve spojení nanočástic oxidu titaničitého a miniaturních diamantů. Objev vědci publikovali v prestižním vědeckém časopise.
S nebezpečným zamořením se loni potýkalo britské Salisbury po útoku novičokem na dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Julii. Nervově paralytický jed sarin zase předloni prokazatelně zabíjel v Sýrii. Do stejné skupiny látek patří i některé pesticidy nebo insekticidy – ty sice na rozdíl od novičoku nebo sarinu člověka rovnou nedusí, ale pronikají půdou do podzemních vod, kde se mohou v proměněné podobě držet i desítky let.
Místa zamořená takovými jedy by mohla v budoucnu dekontaminovat látka, s níž nyní přišli vědci z Akademie věd spolu s výzkumníky z Vojenského výzkumného ústavu a univerzit v Ústí nad Labem a ve švédské Uppsale. „Je to bělošedý prášek, který spojuje dvě složky. Tou základní je oxid titaničitý, k němuž jsme přidali malé množství nanočástic diamantů,“ vysvětluje Deníku N Jiří Henych z Ústavu anorganické chemie Akademie věd ČR, který na výzkumu v posledních letech pracoval a je hlavním autorem studie, již nyní otiskl prestižní časopis Applied Catalysis B: Environmental.
V ní vědci popisují, jak prášek funguje. Jeho základ, oxid titaničitý, není nikterak vzácná nebo nebezpečná látka. Člověk na ni může narazit například doma v koupelně: je to v podstatě „běloba“, která se vyskytuje v barvivech, v zubní pastě nebo v krémech.
Už jen sama o sobě dokáže rozkládat škodliviny, jako jsou bojové látky nebo insekticidy. Její účinnost se zvyšuje, když jsou částečky velmi jemné – v nanovelikosti: mají tak větší povrch a dokážou silněji reagovat. To ale vědci z Ústavu anorganické chemie vědí dlouho: téměř dvacet let testují různé oxidy (titaničitý, zinku, železa…) v podobě nanostrukturních látek. „Z toho nám vyšlo, že oxid titaničitý jako takový je nejaktivnější,“ dodává Henych.
„Vlastnosti látky jsme při výzkumu ještě vylepšili