Deník N

Jak se valily bigbeatové kameny západními Čechami, zachytil Radek Diestler

Legendární plzeňská Odyssea kupodivu hraje dodnes. Foto: archiv Radka Diestlera
Legendární plzeňská Odyssea kupodivu hraje dodnes. Foto: archiv Radka Diestlera

Obsáhlá kniha Marshally nadoraz není jen podrobným zmapováním historie bigbeatu v jednom kraji v letech 1969–2000. Z jejího příběhu také vysvítají obrysy tehdejší doby možná lépe než v lecjaké historické příručce.

Hurá, Maršály!, chce se zvolat v duchu písničky od skupiny Vltava, pohříchu nezápadočeské. O chystaných knižních dějinách západočeského bigbítu věděli zasvěcení již déle než rok, rozhodnutí jejich autora vyzpovídat ještě další pamětníky a probrat ještě další archivní složky i za cenu posunutí data dokončení a vydání svědčí o poctivosti jeho práce.

Autorem monumentální monografie Marshally nadoraz – Historie bigbeatu v západních Čechách je hudební novinář a historik Radek Diestler. V první polovině devadesátých let vnášel za nemalé nevole tehdejších čtenářů do tehdy ještě ryze metalového Rock Reportu střípky klasičtěji střiženého rocku, čímž předznamenal následné směřování titulu ke střednímu proudu pod již zkráceným názvem Report. Později se jeho příspěvky pravidelně objevovaly na stranách konkurenčního Rock & popu a dnes těžiště jeho přínosu spočívá v nenápadné, ale o to důležitější badatelské, archivní a kurátorské práci pro pražské PopMuseum. Z výstav o domácí fanzinové tvorbě patří jím spoluvytvořená Napsat, vydat, šířit. Sám! k těm nejfundovanějším. A to i díky mimořádnému smyslu pro uchopení komplexity dění a neobvyklému smyslu pro humor.

Marshally na doraz nejsou první publikací svého druhu ani metodikou (soustředění se na vývoj pouze v určitém regionu a na jeho specifika), ani obsahem. Pohled do přehledu použitých zdrojů na některé takové publikace přímo odkazuje. Je zajímavé, že téma rokenrolu, rocku, bigbítu a metalu z knižních studií v polovině devadesátých let téměř vymizelo, dobu charakterizuje spíš povinné odplivnutí nad těmito nízkými žánry, a tak lze většinu knih datovat buďto do první poloviny devadesátých let, anebo do desetiletí současného. Návrat zájmu o tuto „lidovou“ tvorbu (ve smyslu tvorby vznikající spontánně, „odspodu“) lze registrovat i na akademické půdě. Po letech, kdy byly považovány za okrajové téma, se studie o subkulturách, ale i obyčejných „tancovačkách“ opět dostaly do popředí zájmu.

Jak autor sám v úvodu naznačuje, „maršály“ považuje za volné pokračování knihy 50 let bigbítu v Plzni Ladislava Rotta a Josefa Kůdy.

Od posádkového zámku k zámku

„Maršály“ jsou monografií ze staré školy, pojatou dnešními měřítky tradičně, až konzervativně. Téměř výhradně sledují chronologicky příběh bigbítu v jednotlivých okresech někdejšího západočeského kraje. A to prostřednictvím jednolitého proudu vyprávění, utkaného z dílčích vyprávění o interpretech a dalších protagonistech dobového hudebního života (kulturní komisaři, místní pořadatelé), postavách a skupinách zásadních i dnes zapomenutých.

Znouzectnost na Rockfestu 1988. Foto: archiv Radka Diestlera

Na čtenáře se vyvalí příliv jmen, často navíc drze přeskakujících hranice okresů a tím i kapitol. Jmen je místy až přespříliš a všechna čest všem, kteří je dokážou udržet v paměti. Přesto rozumím autorovu rozhodnutí upřednostnit takovouto ucelenou zprávu před izolovanými hesly encyklopedie. Semknutý příběh dokáže daleko lépe vykreslit kolorit doby a i nezasvěceným přiblížit několik desítek let trvající hru na kočku a na myš mezi regulatorními orgány a hudebníky.

Mezi jmény budete narážet na notoricky známá (Olda Říha, Znouzectnost), povědomá (Odyssea, Požár mlýna) i zcela nicneříkající, zato často cizokrajně znějící. Vydat se do poválečných Sudet s několikrát uměle protřepaným a posléze uměle promíchaným obyvatelstvem znamená

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Literatura

V tomto okamžiku nejčtenější