Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

1989–2018: Cesta tam… do nesnesitelně komplikovaného světa osobní zodpovědnosti. A zase zpátky…

Zůstaňte v klidu, na Vánoce možná budou i mandarinky. Foto: ČTK
Zůstaňte v klidu, na Vánoce možná budou i mandarinky. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Padevěta: Už zase se mocní snaží stejně jako za Husáka vnutit společnosti nepsanou smlouvu. Necháte nás dělat si, co chceme, nebudete nám do toho mluvit a my za to necháme na pokoji vás. Pro mnohé je to lákavá nabídka.

Na počátku lámání společenské páteře, kterému říkáme poměrně nepřesně – věrni režimní novořeči – normalizace, vyhazovali komunisté ze zaměstnání a ze škol jiné komunisty, kteří odmítli podepsat, že ruské tanky nám přivezly mír a hojnost, aby mohli zůstat. Většina společnosti se smířila s faktem, že deklarovaný přítel, tedy Sovětský svaz, si udělal z Československa, tedy formálně suverénního státu, svoji vojenskou základnu.

Smíření, které přešlo v jakousi podivnou společenskou smlouvu, na jejíž jedné straně byl občasný dovoz spotřebního zboží, kubánské pomeranče, dovolená u moře v Bulharsku nebo Rumunsku, televizory z Tesly a půlnoční mše monitorované estébáky. Na druhé straně strach z příslušníků Sboru národní bezpečnosti, Lidových milicí a udavačů, mlčení během práce, mlčení během chataření a chalupaření, mlčení ve frontě na džíny z Tuzexu, mlčení při čtení Rudého práva a snad jen tiché nadávky při poslechu rušeného zahraničního rozhlasu. Je obdivuhodné, jak dlouho tato mělká společenská smlouva vydržela, na jak dlouho se stalo normou lhaní nejen učitelům, vedoucím, funkcionářům, ale i sama sobě.

Je pozoruhodné, kolik lidí se šedivému marastu normalizace postavilo, ač byli režimem odsunuti na vedlejší společenskou kolej, nebo rovnou zavřeni do kriminálu. Bohužel pozoruhodné v tom, jak málo jich bylo. Většina pohodlně mlčela a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se mohlo zdát, že bude mlčet navždy. Stejně jako každý jiný totalitní režim, i Husákovo Československo, především jeho političtí vůdcové, režimní spisovatelé, režiséři, zpěváci, herci, básníci, se snažilo vytvořit dojem, že žijeme v normálním, tedy nikoliv normalizovaném světě.

Že je normální vyprávět svým dětem jiné příběhy, než se vyprávějí ve škole, že je normální vyučovat na vysokých školách všech zaměření marxismus-leninismus, že je normální žít v zemi, okolo které jsou nataženy dráty a kde jiní zpěváci, básníci, režiséři a spisovatelé místo tvorby myjí výlohy nebo odečítají stavy vody v zapomenutém slepém rameni.

Komunističtí agitátoři, konfidenti Státní bezpečnosti a kulturní dohlížitelé si sice všimli, že vzniká celá řada klubů, divadel, kapel, které nechtěly proti režimu vyloženě bojovat a které zároveň nechtěly sdílet režimní tesilový obzor, končící na poslední stránce příručky pro práci s mládeží, ale nepochopili, že společenská smlouva se drolí. Stále se domnívali, že licence na výrobu džínového ošacení a uvolněný tón časopisu Mladý svět vyrábí dostatečnou kulisu pro žití v nesvobodě.

Palachův týden a následně 17. listopad ukázal režimu, že profesoři, dramatici, spisovatelé a básníci, co myjí výlohy, v tom nejsou tak úplně sami. Režim sáhnul k veřejnému násilí a udělal chybu. Jedna věc je fronta na zahraniční lyže v jediném pražském obchodě, druhá věc je mlácení lidí na veřejném prostranství. Část komunistické moci se přikláněla k ještě tvrdším represím a představovala si nejspíše, že tanky naše i ruských okupantů vyjedou do měst a zjednají pořádek podobně jako v roce 1968. Jenže společenská smlouva se hroutila všude okolo a komunismus pomalu mizel za horizont absurdity. Podzim 1989 vrátil státy střední a východní Evropy do normálního světa.

Jak se téměř třicet let po událostech ukazuje, do světa, který je pro mnohé nesnesitelně komplikovaný a který neposkytuje mělkou společenskou smlouvu a kubánské pomeranče. Světa, který nutí přemýšlet, pracovat, rozhodovat se, a to pokud možno zodpovědně. Světa, do kterého se zadními vrátky vrátili konfidenti Státní bezpečnosti a kulturní dohlížitelé a snaží se uzavřít společenskou smlouvu. Snad bude příliš mělká na to, aby vydržela dlouho.

Autor je spisovatel, knihkupec a nakladatel.

Tento článek je součástí vánočního speciálu 2018. Stáhněte si ho zde. Partnerem vánočního speciálu je klášter Broumov, evropské kulturní a vzdělávací centrum.

Poslední šance získat studentské předplatné se slevou 50 %. Pořídit můžete jen do 31. října. 

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější