Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bílá velryba je vlastně velice moderní a vtipný román, říká oceněný překladatel Šimon Pellar

Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překladatelský počin uplynulého roku získal anglista Šimon Pellar (* 1948). Na kontě má na 65 knižních překladů, v posledních letech takových autorů jako Ernest Hemingway, William Styron či Philip Roth. Překládá i z češtiny do angličtiny – například filmové scénáře českých tvůrců či české písňové úpravy zahraničních hudebních hitů. Ocenění od Obce překladatelů včera získal za náročný převod románové klasiky Bílá velryba od Hermana Melvilla. Předchozí český překlad této slavné knihy byl starý již 70 let.

Jak jste se k překladu Bílé velryby dostal? Říkal jste, že si překlady nevybíráte, ale vždy jsou vám nabídnuty, je to možné?
Šimon Pellar
Opravdu mi to nabídli, konkrétně šéfredaktor nakladatelství Odeon Jindřich Jůzl. Já se ho zeptal, proč zrovna já, a on řekl, že mu někdo pověděl, že to udělám dobře. Po několika letech jsem se Jindřicha ptal, kdo to byl, ale on to popřel. Byl to od něj docela hezký trik, jak mě k té knize dostat. Dělal jsem to dlouho, jednak jsem během té doby prodělal několik operací a jednak mi mezi tím Jindřich nabídl ještě možnost nově přeložit Starce a moře, což jsem udělal a bylo to dobře přijato. Překlad Melvilla se tedy táhl, ale chytlo mě to tak, že jsem řekl, že to budu klidně dělat bez smlouvy a až to bude, tak to bude. Můžu mluvit o štěstí, že mě může jakž takž uživit to, co mě baví.
Bílá velryba, Stařec a moře – pomalu jste se stal odborníkem na mořská témata…
Jak se to vezme. Asi před 35 lety jsem překládal román Plavčíkem na Moshulu pojednávající o posledním plachetníku, který vozil obilí z Austrálie do Británie. Tam jsem si musel poradit se všemi těmi lany a plachtami. Poptával jsem se například v Ústavu námořní dopravy. Oni řekli, že na takovém námořním slovníku pracují, má už prý asi 50 hesel. Já řekl, že jich mám ale 250. Prostě jsem použil, co jsem věděl, nebo co jsem dohledal třeba přes němčinu. Ovšem ty další věci u Bílé velryby, tu terminologii kolem velryb, to bych bez internetu nedokázal.
Co vás při novém čtení či překládání Bílé velryby zaujalo?
Mě zaujal celý Melville. Sdílel jsem dříve spolu s ostatními názor, že to je kniha temná, mytologická a těžká. A najednou jsem zjistil, že to je velice moderní a vtipný román. Melville se umí dívat na svět velmi kriticky. To mě moc bavilo.
Porovnával jste starší překlad?
Občas, samozřejmě. Ten překlad není špatný, je pouze prvoplánový. Některé věci jsou dobré. Ale třeba poezie, kterou přeložil Kamil Bednář, neodráží to, co tam v originálu je. Já se držel víc významu originálu, nepřebásňoval jsem, jen převeršoval. Celý život cítím, že překlady, které nepovažuji za dobré, jsou příliš svázané s anglickou strukturou vět. Například příliš často opakují v po sobě jdoucích větách podmět i přísudek, přitom občasné zamlčení nebo zpřeházení větných členů by napomohlo plynulosti a nezahltilo by věty nepodstatnostmi.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější