Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Novinka Lucie je vypiplaná a pompézní, ale vzruší podobně jako křížovka po nedělním obědě

Ač je název EvoLucie docela pěknou slovní hříčkou, pravý stav věcí ani zdaleka nevystihuje. Výrazný krok vpřed se nekoná, znovusjednocená Lucie se ve dvanácti nových skladbách ohlíží za svou minulostí.

Prubířským kamenem nového alba Lucie byla a stále je píseň Takhle tě mám rád. Zamýšlený letní hit, který na sebe upozornil hlavně kytarovou linkou vypůjčenou ze skladby Heroes od Davida Bowieho. Budiž, nic zavrženíhodného na tom není, zvlášť když tuto „inspiraci“ Lucie nijak netajila, ba se k ní celkem hrdě hlásila.

Jenže co dál? Obstojí tato v zásadě celkem pěkná melodická písnička s klasickými kodymovskými textovými obraty jako „láska je permisivní, tak my dva perem se v ní, a sex je restriktivní, já nejsem submisivní“ v konkurenci otevíráků jako Daniela, Krev a r’n’r nebo snad památné hymny Oheň? V prvním případě snad ano, v dalších jmenovaných jen těžko.

Nejde o žádnou hymnickou melodii, při níž běhá mráz po zádech. Přesto na ni Lucie vsadila, navíc přesto, že ještě před vydáním alba tvrdila, že nepůjde o typickou ukázku zvuku skupiny v roce 2018. Může být, ale její přítulná popová melodická linka i fakt, že ji skupina umístila na začátek desky, o něčem svědčí.

Lucie dnes. Foto: Ondřej Pýcha

Oheň už nepálí

Má to snad být největší hit desky? Může být, ale konkuruje mu hned druhá písnička Chtěli jsme lítat – klasická Lucie, říznutá Wanastowými Vjecmi. Přímočará a na první dobrou zabírající melodie z pera Roberta Kodyma, který se postaral o hlavní pěvecký part. Záda mu jistí David Kollera a právě kombinace těchto dvou odlišně zabarvených hlasů,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější