Česko-americký deník: V něčem jsme jako ty dlažební kostky
Do Prahy přijeli na víkend naší nejlepší přátelé z Miami. Ona Američanka kubánských rodičů, on původem z Venezuely, po útěku před Chávezovým režimem žil tři roky v Kanadě a tři roky v Japonsku. Nyní oba přesvědčení Floriďani, kteří nikdy nebyli v Česku. Měli přesně ty oči, kterými vidí, co je jiné, ale nemají mojí shovívavost ani netrpělivost. Takže jsem se nemohla dočkat, co budou na mou zemi říkat.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Úplně nejdřív Nancy a Leo skoro omdleli hrůzou, že na ně padá okno, když jsem jim v jejich pokoji ukazovala, jak se u nás otevírají okna takzvaně na větračku. Nikdy to neviděli ani o tom neslyšeli, všude, kde dosud žili, se okna otevírají celá a do strany, případně kličkou na větračku pootevřou směrem ven. Malý detail, ale jejich první vyděšený výraz mě pobavil.
Pak si všimli, že u nás skoro nikde není
