Deník N

Prezident Bolsonaro hájí jihoamerické diktatury. Přepisování dějin na brazilský způsob

Brazilský prezident Jair Bolsonaro se spolupracovníky před projevem ve Valném shormáždění OSN 24. záři 2019. Foto Eskinder Debebe, OSN
Brazilský prezident Jair Bolsonaro se spolupracovníky před projevem ve Valném shormáždění OSN 24. záři 2019. Foto Eskinder Debebe, OSN

Komentář Tomáše Nídra: Brazilský prezident systematicky vychvaluje minulou vojenskou diktaturu, jejíž vládnutí bylo spojeno s vraždami a mučením levicových oponentů.

„Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ Tato slova z knihy George Orwella 1984 se vybavují při sledování toho, jak brazilský prezident Jair Messias Bolsonaro během devíti měsíců u moci vyzdvihuje 21 let trvající armádní režim, který zabil přes 400 svých oponentů a další stovky mučil, jako inspirativní dobu pro své vládnutí.

Ostatně jeho syn Carlos, který společně se svými dvěma bratry působí jako otcův neformální mluvčí, na Twitteru začátkem září napsal: „Demokratickými metodami nedosáhneme změny, kterou Brazílie chce, tak rychle, jak bychom si přáli.“

Po tweetu se v Brazílii strhla mela, že druhorozený potomek, který čtyřiašedesátiletému otci slouží svými radikálními prohlášeními jako lakmusový papírek pro měření nálad ve společnosti, vyzývá k zavedení diktatury. Carlos za něj byl kritizován dokonce i svými spolustraníky.

Takže obratem sám zaútočil na „darebáky z médií“, kteří jeho slova vytrhli z kontextu a překroutili je:

„Co jsem řekl: Demokraticky se věci nemění rychle. To je fakt. Ospravedlnění pro ty, kdo požadují urgentní změny. Co šíří novináři: Carlos Bolsonaro hájí diktaturu. KANÁLOVÉ!“ – tweet syna brazilského prezidenta Carlose Bolsonara.

Každopádně tato aféra je prozatím posledním plátkem v dlouhodobé snaze rodiny Bolsonarů salámovou metodou rozmělnit jasně dané rozdíly mezi demokracií a tyranií.

Kariéra založená na nostalgii

Nutno dodat, že na tom není nic překvapujícího. Bolsonaro, který se právě v době nadvlády vojenských bagančat nad politickými lakýrkami přihlásil ke službě v uniformě a dotáhl to na kapitána u výsadkářů, po odchodu z armády založil svoji politickou kariéru na nostalgii po této éře.

Sdílelo ji s ním dost občanů – dost na to, aby se opakovaně dostal do Kongresu. Tam působil jako okrajová postava, která se čas od času připomněla urážlivými výroky vůči ženám, homosexuálům i levicovým oponentům, které z hloubi duše nesnáší. Nebo naopak lakováním narůžovo let 1964–1985, kdy páté nejpočetnější zemi planety veleli generálové.

Například v roce 2016 pro časopis New Yorker uvedl: „Období vojenské vlády bylo pro Brazílii časem

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Latinská Amerika

V tomto okamžiku nejčtenější