Deník N

Jak překlenout rozdílné politické názory v rodině? Vezměte dědu-čtenáře Aeronetu na Kubu, radí novinářka

Foto: archiv Michaely Polákové
Foto: archiv Michaely Polákové

Po smrti babičky se začal dědeček novinářky Michaely Polákové uzavírat do sebe a čím dál víc času trávil u „alternativních“ a konspiračních webů. Novinářka popisuje, jak se s nesoulady v rodině vyrovnává. Svému prarodiči se rozhodla splnit celoživotní sen.

Těžko si představit příbuzné, kteří jsou si v názorech na média nebo politiku vzdálenější, než jsou Michaela Poláková a její děda Emil. Mladá žena pracuje jako redaktorka České televize, tři roky žila ve Švédsku a profese novinářky i cestování jí dává otevřenost k jiným pohledům na svět. I to jí zřejmě pomáhá vyrovnat se s faktem, že se s dědečkem názorově míjí o světelné roky.

Ač je pětasedmdesátiletý muž na profesi své vnučky hrdý, o České televizi mluví jako o šiřiteli propagandy. A když si sedne k počítači, který dostal před lety k narozeninám, nikdy nezapomene zamířit na „alternativní“ servery jako Sputnik nebo Aeronet. Druhý jmenovaný má dokonce nastavený jako domovskou stránku. A „svou“ pravdu si nechce nechat vzít, třebaže se mu ji vnučka, zvyklá ověřovat zdroje a fakta, někdy snaží vyvracet.

„Je to houževnatý, silný člověk, který už jako mladý vstoupil do strany a tam byl velmi aktivní,“ popisuje Michaela minulost svého dědečka, původem Volyňského Čecha, jehož rodina se po válce vrátila z Ukrajiny do vlasti. Dlouhé roky působil jako starosta vesnice v západních Čechách. „Což mu fakt šlo. Uměl legálně sehnat hodně peněz, vesnice vypadala dobře. Komunální politika se tehdy dělala tak, že člověk věděl, s kým se má opít a koho pozvat na chlebíčky. Myslím, že děda, žijící celý život na malém městě, si připustil jen benefity minulého režimu. Dodnes v komunismus věří,“ vysvětluje Michaela, která je zároveň spolupracovnicí Deníku N.

A s trochou nadsázky říká, že až se s ním jednou bude chtít hodně pohádat, zeptá se ho, co si myslí o politických procesech padesátých let. „O tom se raději nebavíme. Vím, že s ním nemůžu jít nikdy do krajnosti, protože bychom pak těžko hledali argumenty, proč spolu udržovat kontakt,“ myslí si.

Povahu svého dědy přirovnává k postavám z oblíbeného filmu Pelíšky: „Je to Kodet i Donutil dohromady. Učebnicový cholerik. Typ člověka, který se se sousedem zhádá při Člověče, nezlob se a nebaví se s ním dvacet let. S babičkou

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější