Deník N

Senátory nikdo nevolí, chtějí se jen zbavit Zemana a Havel zdržoval taky. Tři zavádějící argumenty odpůrců žaloby

Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Jak dopadne dnešní hlasování ohledně žaloby na prezidenta v dolní komoře, je známo. Poslanci budou proti tomu, aby Ústavní soud řešil možné hrubé porušení ústavy hlavou státu. Proti je vládní koalice, komunisté a SPD. V debatě opět zaznívaly některé argumenty, při nichž se řečníci nechávali spíše unášet fantazií, než aby striktně popisovali fakta. Prošli jsme některé z nich.

„Předstupuji před vás s ambicí ovlivnit atmosféru dnešního jednání, protože, vážené poslankyně, vážení poslanci, je to poprvé v dějinách, co Poslanecká sněmovna projednává žalobu proti prezidentu republiky, je to historická chvíle z pohledu dějin naší ústavnosti,“ řekl v úvodu svého vystoupení předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO). V tu dobu mluvil do poloprázdného sálu, celou vládu zastupovaly pouze dvě ministryně. Zbytek kabinetu na jednání nebyl. Absence se ale týkaly i poslanců ze všech stran.

Vondráčkův apel nepadl na úrodnou půdu při projevu jeho stranické kolegyně a ministryně financí Aleny Schillerové, která na adresu senátorů použila v údajné citaci slova o „opoziční a senátorské špíně“. Kromě podobně emotivních výroků padla v rozpravě celá řada argumentů pro nebo proti podání ústavní žaloby.

Velmi kritičtí k podpoře žaloby byli zejména poslanci z hnutí ANO a SPD. Z jejich úst padly i některé argumenty, které nejsou fakticky přesné.

Argument: Zeman dělá jen to, co už dělal Havel a Klaus

Argument přednesený předsedou hnutí SPD Tomiem Okamurou, že se chování Miloše Zemana nijak neliší od jeho předchůdců, se během zejména letních měsíců velmi často objevoval ve veřejné debatě. Nezřídka byl používán během vládní krize, kdy sociální demokraté nebyli schopni během dvou měsíců vyměnit svého ministra kultury. Předseda vlády Babiš totiž ke konci letošního května navrhl podle svých ústavních kompetencí odvolat ministra kultury Antonína Staňka a na jeho místo jmenovat Michala Šmardu.

Spor se vedl zejména kolem odvolání ministra Staňka. Zatímco podle ústavy, na čemž se shodla právnická obec, prezident musí bez zbytečného odkladu člena vlády odvolat, u jmenování ministra má hlava státu jistý manévrovací prostor.

„Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády,“ zní přesně článek 74 Ústavy ČR, o nějž se v celé kauze ministra kultury jednalo. Premiér Babiš návrh na Staňkovo odvolání poslal na Hrad již 31. května. Zeman ministra nakonec po dlouhých tahanicích odvolal až k prvnímu srpnu s tím, že nevyhověl návrhu na jmenování Michala Šmardy a vyvzdoroval si, že nominand ČSSD se sám kandidatury na post ministra kultury vzdal.

U Okamurova argumentu neplatí, že by něco podobného kdy udělal prezident Havel. Během krize byl připomínán příklad ministra průmyslu Miroslava Grégra, jehož jmenování do funkce místopředsedy vlády Václav Havel oddaloval po dobu zhruba šesti týdnů. Rozdíl je však zejména v tom, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Ověřili jsme

Žaloba na Zemana

V tomto okamžiku nejčtenější