Za svobodu se musí bojovat, říká východní Němec. Před 30 lety mu s útěkem přes Prahu pomohl i Syřan
Desetitisíce východoněmeckých uprchlíků se před třiceti lety pokoušely přes západoněmecké ambasády v Praze, Varšavě a Budapešti dostat za takzvanou železnou oponu – z komunistické totality na Západ. Deník N se setkal s jedním z uprchlíků, kteří tehdy vyrazili za svobodou přes Prahu. Našemu německému zpravodaji Pavlu Polákovi během rozhovoru ukázal diplomatickou depeši z Damašku z roku 1989. Vyprávěl mu dva příběhy, ten svůj a příběh neznámého Syřana, na kterého dodnes vzpomíná.
Je 15. září 1989. Na zvonek západoněmecké ambasády v syrském Damašku zvoní muž. Chce vstoupit do budovy velvyslanectví.
Podle předložených dokumentů je to občan Syrské arabské republiky. Je to velmi pozoruhodná návštěva, se kterou se zaměstnanci zastupitelského úřadu ještě nesetkali. Natolik pozoruhodná, že o ní pak velvyslanecký rada Klaus Achenbach sepíše zprávu a pošle ji na ministerstvo zahraničí do Bonnu.
Kopie této diplomatické zprávy teď leží na stolku kavárny v bavorském Hofu. Nad ní sedí třiašedesátiletý Christian Bürger, do hrnku s kávou přimíchává cukr a klidným hlasem říká: „Ten muž mi chtěl pomoct.“
V den, kdy se na západoněmecké ambasádě v Damašku rozezněl zvonek, byl Christian Bürger už skoro tři měsíce také na půdě velvyslanectví Spolkové republiky Německo – ale v komunistickém Československu.
V zahradě Lobkovického paláce v Praze se ve stanech tísnily tisíce východoněmeckých uprchlíků, kteří v polovině září nevěděli, co s nimi bude dál. Zda se budou muset vrátit domů do NDR, nebo se nakonec dostanou na Západ.
Christian Bürger se