Deník N

Pozvěte samotu na rande. Navážete nejdůležitější vztah svého života

Může chvíli trvat, než se z toho stane příjemný zážitek. Pak to ale bude možná nejdůležitější vztah, jaký jste kdy měli – vztah, který máte sami se sebou. Foto: Matthew Henry
Může chvíli trvat, než se z toho stane příjemný zážitek. Pak to ale bude možná nejdůležitější vztah, jaký jste kdy měli – vztah, který máte sami se sebou. Foto: Matthew Henry

Pro řadu lidí je to takřka denní rutina: po probuzení zkontrolovat čerstvé zprávy, cestou do práce přečíst články, poslechnout si podcast, k běhání nebo cvičení si do uší pustit hudbu a večer strávit v kině, venku s přáteli, s knížkou nebo u televize. Aniž si to výrazněji uvědomujeme, z našich životů se nenápadně vytrácí chvíle samoty. Ne přímo té, co má podobu izolace a odloučení od ostatních lidí. Řeč je o momentech, kdy se člověk odstřihne od cizích myšlenek a ponoří se do těch svých.

„Poslední desetiletí procházíme vůbec prvním obdobím v historii, kdy může člověk samotu ze své každodenní zkušenosti úplně vytěsnit. Technologické vymoženosti nám umožňují nebýt vůbec sami. Jako lidé však nejsme propojení proto, abychom byli ve spojení neustále,“ podotýká docent informatiky z Georgetownské univerzity Cal Newport ve své knize Digitální minimalismus, kde mimo jiné radí, jak nedopustit, aby technologie ovládaly náš život.

Vědec, který rád prohlašuje, že nemá účty na sociálních sítích, si definici samoty půjčil z knihy Lead Yourself First a pojímá ji jako „osvobození od myšlenek z cizích hlav“. Nabourává tak představy, že aby byl člověk skutečně sám, musí se zabarikádovat na opuštěné chatě v divočině. „Sami můžete být i v rušné kavárně nebo na parkovišti supermarketu,“ míní Newport.

Stačí se jen ovládnout a neplašit pravidelně vlastní myšlenky pohledem do zářícího displeje mobilu. Nezacpávat si uši sluchátky s hudbou nebo podcastem pokaždé, když člověk vykročí ze dveří. Nechat občas telefon doma.

Čtyři dny stačily

Není pochyb, že samota na sebe může také brát podobu strachu, úzkosti, smutku. Dlouhodobá sociální izolace má prokazatelně neblahé účinky na lidské zdraví. To však nic nemění na tom, že dobrovolná samota začíná vědce víc a víc zajímat díky svým terapeutickým účinkům. Vlídnou tvář samoty velebí i Newport, když pracuje s termínem „deficit samoty“, čímž označuje nepříznivý stav, kdy člověk stráví téměř nulový čas sám se svými myšlenkami. Zdůrazňuje, že ve chvílích klidu můžeme zpracovávat a promýšlet, co se nám v životě děje, vynořují se nové nápady, a my si tak budujeme lepší porozumění sobě samému i blízkost k druhým.

Na vlastní kůži to vyzkoušel například francouzský psychoterapeut Hervé Magnin. Čtyři dny a čtyři noci strávil ve venkovském domě bez telefonu, televize, rádia i domácích zvířat. „Předpokládal jsem, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější