Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Moje generace vidí svoji budoucnost jako temnou a těžkou, říká syn „Husákových dětí“

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Devatenáctiletý Eduard Štréblů strávil téměř půlku života v zahraničí, domluví se německy, anglicky a částečně hebrejsky. Miluje Prahu, otevřeně mluví o své homosexuální orientaci, za svůj vzor označuje Gretu Thunbergovou. „Jednou se chci zapojit do politiky,“ říká v dalším díle ze seriálu Děti Husákových dětí, kde Deník N představuje generaci, která před 30 lety ještě nebyla na světě.

Kde jste doteď žil?

Narodil jsem se v Praze, kde jsme žili do mých deseti let. Potom jsme se přesunuli na chvíli do Brna a odtud na dva roky do Vídně. Tam jsem chodil na českou školu a kvůli němčině na rakouské gymnázium. Odtud jsme se na pět let přestěhovali do Izraele, kde jsem chodil do osmé třídy na americkou základní školu a v rámci stejné školy pokračoval na střední. Byla to škola postavená americkou ambasádou. Cestovali jsme s nevlastním otcem za prací.

Už tehdy jste se zajímal o politiku a nějak se angažoval v tamní studentské OSN.

Ano. Zajímala mě politika a byl jsem v modelové organizaci Spojených národů. První dva roky mého členství jsem byl delegát, což znamená, že jsem vždycky dostal na starosti nějakou zemi a napsat svůj postoj k ní včetně klauzule. S tím jsem měl povinnost vystoupit. Po roce a půl jsem se přihlásil na pozici předsedy. Tu jsem získal a byl jsem předsedou dva roky.

Bylo to jen v rámci této školy?

Co se týče samotného kroužku, který se scházel, tak to bylo jen v rámci naší školy. Ale ten kroužek nás připravoval na konference. Naše škola každý rok pořádala největší konferenci modelových Spojených národů v rámci Izraele a tam vždy přijelo šest set až tisíc studentů. A s tímto kroužkem jsme zároveň každý rok létali do zahraničí. Vždy bylo více možností. Kanada, Čína, Maďarsko… To zas organizovala Yaleova univerzita. Respektive univerzita to sponzorovala a její studenti to organizovali. Párkrát to bylo i v Praze…

Děti Husákových dětí
Před třiceti lety demonstrovali studenti za to, aby oni i budoucí generace mohli žít ve svobodě. Deník N mluvil se zástupci mladých lidí, kteří v době listopadového převratu ještě nebyli na světě. Co si myslí dnešní studenti ve věku 14 až 22 let o současnosti? Bojí se své budoucnosti? Co pro ně znamená svoboda, když nic jiného nikdy ani nezažili? A jací dnešní studenti jsou?

Tyto organizace fungují po celém světě?

Přesně tak. Funguje to po celém světě a třeba právě v Izraeli je to dost unikátní právě kvůli konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Dělaly to i ostatní izraelské školy – a dělaly to i palestinské školy. Konkrétně na konferenci na naši školu přijely izraelští i palestinští studenti a vždycky i dvě mezinárodní školy ze světa. Třeba z Rumunska, Bulharska…

Jak spolu dokázali izraelští a palestinští studenti komunikovat?

Dokázali! Jeden rok jsem měl dokonce roli v sekci, která řešila právě izraelsko-palestinský konflikt.

Jak to probíhalo?

Jeden den se to hodně silně vyhrotilo. Součástí té třídenní konference jsou hosté, kteří vystupují se svou prezentací. Konference se snažila být neutrální a na každý den měla jinou prezentaci. My jsme měli propalestinskou prezentaci, pak jsme měli proizraelskou a nakonec neutrální. Když byla ta proizraelská prezentace, řečnice byla dost necitlivá vůči Palestincům, kteří seděli v sále. Používala špatné fráze… Přitom ten propalestinecký řečník to nedělal. Byl si naopak vědom, ke komu mluví… Zvrtlo se to. Lidé brečeli, zvedali se a ve zlosti opouštěli místnost… A jedna holka na tu řečnici i křičela. Museli jsme přerušit simulaci a asi dvě hodiny jsme měli kontrolované sdílení emocí, kdy jsme se všichni posadili do obrovského kruhu, uprostřed něhož bylo pódium. Kdokoli mohl jít a sdílet své emoce, ale měl povoleno mluvit jen o sobě. Nesměl na nikoho ukazovat prstem, mohl mluvit jen o svých pocitech, o svých emocích. To byla extrémně zajímavá situace. Vidět Izraelce a Palestince, jak tohle dělají, jak se začínají vidět… Dokonce i já jsem si tam promluvil.

O čem?

Mluvil jsem o 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Děti Husákových dětí

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější