Nechápu, jak mohl Duka na tátu takhle reagovat, říká dcera muže, jehož v mládí zneužíval kněz

Řekněte mi něco o sobě.

Jmenuji se Cecilie Kylarová a je mi patnáct let. Od mých dvou let bydlíme na vesnici. Mám štěstí, že jsem se narodila do rodiny, kde si všechno říkáme na rovinu a mluvíme hodně otevřeně o všem, co nás trápí a s čím máme problémy. Stejně otevřeně se bavíme i o politice. Jsem strašně ráda za svého tátu, protože nás politicky vede. A hodně klade důraz na to, abychom si o tom udělali svůj obrázek. Diskutujeme. Není to tak, že by do nás hustil informace. Věci si ověřujeme sami a sami si na to taky uděláme názor – a potom teprve diskutujeme.

Váš otec je sám politicky angažovaný.

Ano. Působí v komunální politice. Je zastupitelem ve Svinařích.

Co pro vás znamená, že slavíme třicet let svobody? Vy jste zažila polovinu z těch let a totalitu vůbec.

Pro mě je svoboda strašně důležitá. Ale je mi patnáct, takže pro mě hraje sice velkou roli, ale…

… je pro vás automatická.

Přesně tak. Narodila jsem se ve svobodné zemi.

Mluvíte s rodiči o tom, jak oni vnímali život v totalitě? Jste věřící rodina a vím, že třeba váš otec měl jako dítě se svou katolickou vírou problém i ve škole.

Víra pro taťku hodně znamenala a znamená. A jako dítě s tím skutečně měl dost problémů. Ve škole se mu děti smály, že je věřící, ale táta byl dost odvážný, aby si to dokázal obhájit. Třeba paní ředitelka na něj kvůli víře měla narážky a taťka se postavil a řekl jí: „Paní ředitelko, nesmějte se mi, že chodím do kostela. Já se vám taky nesměju, že jste komunistka.“ Kvůli tomu nedostal doporučení na