Deník N

Nejde o Gretu. O slovo se důrazně hlásí generace, která má obavy o svou budoucnost

Více než čtyři miliony lidí se podle švédské ekologické aktivistky Grety Thunbergové zapojily do páteční celosvětové série stávek a demonstrací za lepší ochranu klimatu. Protestní akce se uskutečnily ve 163 zemích, napsala na Twitteru Thunbergová, která hnutí Fridays for Future (Pátky pro budoucnost) iniciovala. Na snímku účastníci demonstrace v německém Karlsruhe. Foto: ČTK/ZUMA/Pn1
Více než čtyři miliony lidí se podle švédské ekologické aktivistky Grety Thunbergové zapojily do páteční celosvětové série stávek a demonstrací za lepší ochranu klimatu. Protestní akce se uskutečnily ve 163 zemích, napsala na Twitteru Thunbergová, která hnutí Fridays for Future (Pátky pro budoucnost) iniciovala. Na snímku účastníci demonstrace v německém Karlsruhe. Foto: ČTK/ZUMA/Pn1

Komentář Jiřího Pehe: Na klimatickém summitu Organizace spojených národů se od premiérů, prezidentů i ministrů z mnoha zemí z celého světa, jako vždy na podobných setkáních, moc nečekalo. Kupříkladu český premiér Andrej Babiš ještě před odjezdem poněkud zmateně filozofoval: „Je třeba vnímat, že není možné to přehánět, mluvit o tom, že kvůli klimatu nebudeme mít děti, že kvůli klimatu budeme vegetariány… Je nicméně třeba se na změny připravit.“

Není divu, že podobné fráze, kterými se politici z mnoha zemí ohánějí, aby nemuseli přistoupit k radikálním krokům v boji proti rapidním klimatickým změnám, jen dál přiživují nyní už celosvětové hnutí Pátky pro budoucnost, jehož symbolem je šestnáctiletá švédská aktivistka Greta Thunbergová. Minulý týden se pod praporem tohoto hnutí konala světová stávka za ochranu klimatu, které se ve stovkách měst po celém světě zúčastnily miliony lidí.

Jsme svědky zásadní srážky dvou pohledů na svět. Na jedné straně většina světových politiků (většinou mužů středního a staršího věku), kteří se drží dosavadních návodů na ekonomický růst a utěšují veřejnost, že ekologické škody, které působí stále vyšší výkony industriální civilizace, neberoucí přílišné ohledy na životní prostředí, nejsou ještě stále natolik závažné, abychom panikařili. Na straně druhé „děti“ (jak politici a konzervativní komentátoři rádi označují nyní už celosvětově demonstrující mládež), které varují, že pokud se rychle něco zásadního neudělá, budou v dospělosti možná zápasit o holé přežití.

Nemá smyslu se přít o to, zda jde o nemístný alarmismus. Jisté je, že se v podobě Pátků pro budoucnost rodí nový typ hnutí, které má vpravdě globální povahu. Nestará se příliš o národní hranice, protože hrozba klimatických změn, s níž se snaží bojovat, se o hranice také „nestará“ – už proto, že se s ní nedá účinně bojovat jen v rámci toho kterého národního státu, ale pouze s pomocí opatření realizovaných v planetárním měřítku.

S tím souvisí další pozoruhodné specifikum tohoto hnutí: nebylo by možné bez globálně fungujících médií, sociálních sítí a digitálních technologií. Jeho protagonisté komunikují a mobilizují se přes národní hranice. Lze se jim stokrát vysmívat, že ve svém mladém věku sdílí především emoce a že racionální řešení by měli přenechat „zkušenějším“ dospělým, jenže tím se konflikt bude jen dál vyostřovat až do podoby zásadního generačního střetu.

Hnutí má totiž výrazně generační charakter. Je už teď radikální vzpourou nejmladších generací proti některým zásadním aspektům světa, který od vzniku industriální civilizace vytvořily generace předchozí a který i nadále hájí, často jako jediný možný, starší generace současné. Není přitom vzpourou lecjakou, protože je hnán vpravdě existenciálním strachem, že už generace dnešních dětí bude zápasit o holé přežití na planetě, která může být nenávratně poškozena lidskou činností.

Změna paradigmatu?

Jak už bylo řečeno, kritici zesměšňují hnutí Pátky pro budoucnost, a speciálně Gretu Thurnbergovou coby jeho symbol, jako výraz naivity, prostoduchosti či nezralosti. Co prý mohou mladí lidé vědět o komplexnosti problému, jakým je změna klimatu? Neuvědomují si snad, že svým hysterickým tlakem na politiky, aby jednali co nejrychleji, třeba i s použitím drastických opatření, mohou poškodit ekonomický růst, což může ve svých důsledcích mít stejně negativní dopady jako klimatické změny?

Jenže v myslích mnoha mladých lidí je tento způsob argumentace irelevantní, protože naráží na již zmíněnou, ne zcela neoprávněnou existenční úzkost. Pěkně to ostatně shrnují slogany, které lze zaslechnout nebo zahlédnout na demonstracích za ochranu klimatu. Kupříkladu: Na zničené planetě neexistuje hospodářství. Nebo: K čemu je nám vzdělání na planetě bez budoucnosti?

V jistém slova smyslu mají pravdu ti zastánci dosavadních pořádků, popřípadě vyznavači opatrných změn, kteří tvrdí, že hnutí mladých lidí za ochranu klimatu je ve své radikálnosti útokem na pozdní kapitalistický systém

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější