Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Všechny příběhy selhaly. Paralyzovaný svět hledá smysl existence

"Tisíce let to lidi posírali a házeli na planetu bordel a sajrajt – a teď ode mě dějiny chtějí, abych po všech uklízel." Psal Chuck Palahniuk z dnešního pohledu v bezstarostných devadesátých letech. foto: Harrison Moore
„Tisíce let to lidi posírali a házeli na planetu bordel a sajrajt – a teď ode mě dějiny chtějí, abych po všech uklízel.“ Psal Chuck Palahniuk z dnešního pohledu v bezstarostných devadesátých letech. foto: Harrison Moore

Z výpovědí pamětníků vyplývá, že svět před první i druhou světovou válkou nehybně přihlížel blížící se katastrofě. V obou případech paralyzovaně sledoval události, se kterými si nevěděl rady. Průběh i důsledky obou událostí byly mnohem horší, než si kdo na začátku dokázal představit. O jedno století později stojíme před problémem dramatické klimatické změny, o kterém máme již několik desetiletí velmi konkrétní studie, co se týče jeho příčin, důsledků a také řešení. Přesto neexistuje skutečná společenská ani politická vůle dělat něco víc než planá gesta.

Překvapovat by nás to nemělo. Řecká dluhová krize se řešila zdlouhavě až poté, kdy hrozilo, že se Řecko zhroutí a ohrozí celou eurozónu. Migrační krize si vynutila reakci ve chvíli, kdy se schylovalo k humanitární katastrofě v přeplněných běženeckých táborech.

Krize klimatická je specifická v několika ohledech. Není lokální a nemůže mít ani lokální řešení. Nemá žádné jednoduché technologické nebo administrativní řešení. Nemá jednoho konkrétního viníka. Na rozdíl od výše zmíněných krizí včetně války si nedokáže sama řešení vynutit – kolaps českých smrkových lesů můžete považovat za nezvratný důkaz globálního oteplování stejně jako za náhodnou událost.

Přístup ke globálnímu oteplování je totiž závislý na důvěře v expertní vědění. Teprve důvěra v něj může způsobit, že za vyschlými studnami neuvidíme smůlu a rozmary počasí, ale globální jev způsobený člověkem. Tato důvěra se přitom rozpadá na mnoha úrovních.

Lze například odmítnout celou expertizu týkající se globální změny klimatu, nebo lze přistoupit pouze na část – může za ni člověk, ale nelze s tím nic dělat. Nebo si lze vyzobávat pouze náhodné části – neomezovat automobily, protože problémem jsou nákladní lodě, nebo doufat, že stačí sázet stromy. Variací je nekonečně mnoho. Každý si tak může poskládat svůj svět klimatické změny.

Velký příběh lze v duchu postmoderny rozdrobit na útržky a ty si skládat dle libosti. Problému navíc nečelíme v historickém vakuu, ale v situaci, kdy se nám rozsypal celý projekt modernity, který stojí za vzestupem naší civilizace.

Rysy evropské civilizace

Modernita je tvárný pojem, který zahrnuje vše, co definuje náš svět za uplynulých sto let – pokud si coby klíčový moment dějin stanovíme vznik národních a často i demokratických států po první světové válce. Nicméně počátky modernity sahají někam do 16. století a největší očekávání na ni byla kladena od století devatenáctého. Modernita zahrnuje vědecké poznání a technologický rozvoj, racionalitu a sekularizaci, liberalismus a individualismus, socialismus a kapitalismus, vzdělanost a víru v pokrok a další charakteristické rysy evropské civilizace.

Neexistuje datum, které jasně stanovuje, kdy skončil středověk nebo feudalismus a začala modernita. Jedno se volně přelilo v druhé a mnohé atavismy zůstaly v nové formě, ať už je to britská královna, státní znak, nerovné postavení žen a mužů, nebo přesvědčení, že má stát určovat, kdo smí uzavřít manželství.

Riziková modernita

Modernita představuje sekulární a racionální chápání světa. Ten pak vnímá jako sled problémů, které lze racionálně uchopit a vyřešit. Na základě řešení jednotlivých problémů se svět posouvá. Obvykle se má za to, že kupředu. Modernita však problémy pouze neřeší, ale také vytváří, a to v takové míře, že se od osmdesátých let začalo hovořit o rizikové společnosti. Německý sociolog Ulrich Beck tím mínil, že moderní společnost se musí čím dál více potýkat s riziky, která sama produkuje. Pokud ve středověku čelila společnost kromě válek především přírodním pohromám, pak moderní společnost se děsí především

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější