Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zarputilá žena s cejchem na čele. Jak Jourová došla z cely až pod vrchol Evropy

Místopředsedkyně EK Věra Jourová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Místopředsedkyně EK Věra Jourová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Tomu, že Věru Jourovou čeká hvězdná politická kariéra, by 13. října 2006 nevěřil vůbec nikdo, ani ona sama. A není divu. Budoucí místopředsedkyně Evropské komise zažila křivolakou cestu za úspěchem.

Bylo odpoledne, pátek 13. Věra Jourová, tehdy podnikatelka a jedna z největší odbornic na oblast evropských fondů, se vracela z konference v Bělorusku. Domů se ale moc netěšila. Už totiž věděla, že na pražském letišti na ni čeká policejní komando. Upozornili ji na to novináři. Den předtím detektivové spustili velké zatýkání v korupční kauze Budišov, kde se podle nich zneužívaly evropské dotace na opravu Budišovského zámku. Roli v případu měla podle nich i Jourová, na jedné z tajných nahrávek totiž zaznělo, že právě ona dotaci přihrála, a to za úplatek dva miliony korun. Bylo to v době, kdy pracovala na ministerstvu pro místní rozvoj jako náměstkyně a na starosti měla právě evropské dotace.

Až mnohem později se ukázalo, že ona věta z tajných nahrávek byl v podstatě jediný důkaz, který detektivové proti Jourové měli.

„Mám zoufalé zprávy, vypadá to, že budu zadržena přímo na letišti. Volali mi policisté a ptali se, kdy přijedu,“ odpovídala proto Jourová v telefonickém rozhovoru pro Lidové noviny. Mluvila ještě z Běloruska. Na pražském letišti na ni skutečně čekala eskorta. Odvezla ji rovnou na výslech.

„Skončili jsme výslech v pět ráno a vyfasovala jsem láhev s vodou a odvezli mě do cely předběžného zadržení. Což je pád na samé dno. To je tmavá kobka, pod stropem zamřížované okénko. V rohu záchod a umyvadlo bez kohoutku… Myslela jsem si, že to bude trvat tři hodiny, zjistit, že se to nestalo,“ vypráví v jednom z mnoha rozhovorů později Jourová.

Za tři hodiny ale propuštěna nebyla. Z cely předběžného zadržení naopak přešla do vazby. Tam zůstala 33 dní.

Jourová od té doby mnohokrát popisovala, jak vězení prožívala. Mluvila o ponížení, příkoří i o tom, jak ji nespravedlnost obvinění „nakopla“ k velké bojovnosti. A mluvila i o pádu na dno. V rozhovoru pro pořad České televize 13. komnata přiznala, že ve vězení přemýšlela o sebevraždě. Četla z dopisu na rozloučenou pro své děti.

„Já jsem si to vyhodnotila tak, že jsem pro své děti bezpečnostní riziko a že bude lepší, když se nevrátím, že pro ně jednou udělám něco správně, že je tím zachráním. Je to plod čiré paranoie, když jste v takové situaci,“ vysvětlila Jourová myšlenky o sebevraždě. „Na to stačí igelitový pytlík a podprsenka.“ Na poslední chvíli si to rozmyslela. „Pak už jsem se dostávala jenom nahoru.“

Jenže lehké to pro Jourovou nebylo ani po propuštění z vazby. Měla cejch korupčnice, vykradli jí byt, přišla o všechny peníze, ale především celá kauza vážně podlomila zdraví její tehdy náctileté dcery Markéty.

Jourová se ale nevzdávala. Urputná, bojovná a velmi pracovitá žena našla pomoc přátel, díky nim pak i práci a první zakázky. A také se přihlásila na pražskou právnickou fakultu, aby rozuměla všemu, co se kolem ní děje, a mohla se lépe bránit.

„Rozhodla jsem se vystudovat právo podle zásady, že když máte z něčeho obavu, je dobré to poznat. Je to taková terapie,“ řekla v roce 2011 Reflexu. Bylo jí 42 let a začínala znovu. „Až skončí vyšetřování – a ani v nejmenším nepochybuji, že pro mne skončí dobře – budu už stejně muset žít s cejchem. Ten mi někdo vypálil za asistence ‚právního státu‘, pod korouhví veřejného zájmu potírání korupce, to vše v přímém přenosu a v záři reflektorů,“ psala v dubnu 2007 v komentáři pro Lidové noviny.

Zlom pro ni přišel 1. srpna 2008.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Evropská unie

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější