Krejčíř, Kožený, Rittig, Novák… kauza Čapí hnízdo je jen další karikaturou právního státu
Komentář Jiřího Pehe: Poté, co státní zástupci zastavili trestní stíhání premiéra Andreje Babiše, několika členů jeho rodiny i spolupracovníků v kauze Čapí hnízdo, nechali se někteří politici a komentátoři slyšet, že rozhodnutí je nutné respektovat, protože žijeme v právním státě. Jenže…
Má-li být ale jakákoliv země považována za právní stát, je třeba, aby plnila některá kritéria. Jedním z nich je, že před zákonem jsou si všichni rovni bez ohledu na svůj majetkový nebo mocenský status. Tento předpoklad se nedaří naplňovat vždy ani v těch nejvyspělejších demokraciích už proto, že ti nejbohatší a nejmocnější mají v lepším případě k dispozici nejlepší obhájce, v horším případě mohou různými způsoby zákulisně ovlivňovat, či dokonce zastrašovat orgány činné v trestním řízení či soudy. I proto si některé státy, jako třeba sousední Slovensko, zřizují pro vyšetřování a případné soudní projednání některých typů zločinů speciální, anonymitou kryté instituce.
Český premiér Andrej Babiš je coby druhý nejbohatší člověk v České republice mocný nejen ekonomicky, ale coby premiér i politicky. Už proto bylo od okamžiku, kdy začalo trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo, jasné, že budou orgány činné v trestním řízení takříkajíc tančit na tenkém ledě. Zaprvé budou samy neustále čelit podezření, zda snad nejednají na politickou objednávku. Zadruhé mocný politik a podnikatel v jedné osobě bude dozajista mít mnohem více možností, jak se bránit, popřípadě vyšetřovatele a stání zástupce zastrašit či zdiskreditovat, než jakýkoliv jiný občan.
Během čtyřletého vyšetřování kauzy jsme byli svědky obojího. Premiér i jeho příznivci opakovaně poukazovali na to, že vyšetřování možného zneužití evropských dotací v případě Čapího hnízda se rozjelo kvůli Babišovu vstupu do politiky, sám premiér se dokonce nezdráhal tvrdit, že si lze u nás trestní stíhání „objednat“. Poté, co se pražský státní zástupce Martin Erazím ztotožnil se změnou právního názoru svého podřízeného, Jaroslava Šarocha, který stíhání zastavil, ale tentýž premiér konstatoval, že u nás existuje právní stát, a je tedy třeba rozhodnutí žalobců respektovat.
Pokud jde o možnosti bránit se obvinění, běžný občan obviněný z trestného činu by si samozřejmě mohl nechat jen zdát o špičkových právních a PR týmech, které pro druhého nejbohatšího Čecha pracovaly, stejně jako o možnostech nejrůznějšími způsoby, třeba jen v náznacích, dávat policejním vyšetřovatelům i žalobcům najevo, že to s nimi nemusí dopadnout dobře, pokud by premiéra poslali k soudu. Během vyšetřování případu se tak udály výměny v některých významných policejních postech, což ovšem nemělo prý nic společného se samotným vyšetřováním.
Například policejní vyšetřovatel Pavel Nevtípil se ocitl
