V Liberci získal dva tituly, ale propadl tam automatům. Teď pracuje na stavbě a věří, že jeho syn bude mít víc rozumu
Za slovenskou fotbalovou reprezentaci odehrál dvanáct zápasů, získal dva české tituly, ale lidé si ho navždy budou pamatovat jako hráče, který manipuloval zápas Nitry a Dunajské Stredy. Devětatřicetiletý Ivan Hodúr je bez fotbalu už šest let. Po kritickém období se zvedl a splatil dluhy. Pracuje na stavbě a dodávkou rozváží letáky pro obchodní řetězec.
V září začíná s přednáškami po slovenských klubech, na kterých bude současným profesionálním hráčům vyprávět, jak propadl gamblingu a následnému manipulování zápasů. Věří, že to Slovenský fotbalový svaz zohlední, odpustí mu díky tomu část trestu a on se bude moci stát alespoň trenérem.
Od nedobrovolného konce vaší kariéry uplynulo už šest let. Čemu se věnujete?
S kamarádem pracuji na stavbě a jednou za týden dodávkou rozvážím letáky pro jeden obchodní řetězec. To je asi všechno.
Fotbal jste hrál naposledy v roce 2013, pak vám ho na 25 let zakázali. Kdy jste začal pracovat?
Bylo to velmi náročné období, neuměl jsem se zařadit do života. Nevěděl jsem, co dělat. Dost mi pomáhali rodiče, nyní jsem se zaměstnal a je to lepší. Bavilo mě trénovat děti, ale kvůli zákazu jsem to nemohl dělat. Dostal jsem ho však vlastní vinou, zasloužil jsem si ho.
Ve fotbalovém klubu jsem nemohl být zaměstnán ani v něm vykonávat žádnou funkci. Sem tam jsem individuálně trénoval děti, když za mnou přišli jejich rodiče. Po trestu to byly dva tři roky velkého trápení.
Jak se zachovalo vaše nejbližší okolí?
Již během angažmá v Polsku (rok 2012, pozn. red.) jsem se s manželkou rozvedl. Důvodem bylo, že jsem dělal hlouposti, šancí mi dala dost. Nevážil jsem si toho a byl jsem zaslepený hazardem a špatnými věcmi kolem. Po trestu mi děti sem tam řekly, že jejich spolužáci měli na mou adresu hloupé narážky, ale během půl roku až roku to přešlo.
Rodiče při mně vždy stáli, i když mi máma nadávala za to, co jsem udělal. Byla tu však pro mě.
Váš čtrnáctiletý syn hraje za Nitru. Podobá se vám, hraje i na stejném postu.
Navíc má i stejný styl běhu. Doufám, že bude mít více rozumu než taťka.
I s ohledem na vaši minulost: kdy se váš syn může poprvé dostat na cestičky, které ho dovedou k vašemu osudu?
Přichází to ve věku 17 či 18 let, kdy party fotbalistů
