Deník N

„Syrovost, živočišná špína, souznění,“ popisují Band Of Heysek vznik druhého, vydařeného alba

Band of Heysek. Foto: Indies
Band of Heysek. Foto: Indies

Do desky I’m Glad I Met You zhutnili členové brněnské bluesrockové kapely „nejintenzivnější zážitek svých dosavadních hudebních životů“. A věří, že je to z nahrávky slyšet. K hloubce prožitku přispělo inspirativní putování frontmana Jana Švihálka do mississippské Hill Country. Na zřejmě poslední místo v USA, kde ještě blues žije jako autentická lidová muzika.

Ne že by se Band Of Heysek snažili o marnou nápodobu amerických vzorů. Témata autorských písní jsou osobní a „domácí“, řeší zdejší blbou dobu, k čemuž se vzteklé elektrické blues výborně hodí. Osobní zkušenost se zemitým stylem kopcovitého mississippského severu slyšitelně ovlivnila spíše muzikantskou vervu, dolila palivo, oživila „víru“.

Kytarista, zpěvák a autor písní Jan Švihálek patří už čtvrtstoletí k tahounům zdejší bluesové scény. Inspiraci tradičnějšími a konzervativnějšími podobami blues zúročil v Hoochie Coochie Bandu, založeném v roce 1995 a dodnes fungujícím. Naopak progresivní podobu žánru, jeho fúzování s hip hopem a přesahy k recesi si vyzkoušel ve skupině Nuck Chorris Gang. Tehdy už spolupracoval i s budoucí rytmikou Band Of Heysek, baskytaristou Mojmírem Sabolovičem, který občas ozvláštní zvuk skupiny i kosmickými pazvuky těreminu, a bubeníkem Lukášem Kytnarem.

Jednotliví hudebníci se navíc potkávali ve slovensko-české sestavě Dura & Blues Groove, skupině Kulturní úderka či šansonově-rockovém projektu Tady To Máš skladatele Tomáše Kytnara. Band Of Heysek, založený v roce 2015 původně pod jménem Toff, představuje návrat k základům, ale jinou pěšinkou.

Už debut Band Of Heysek, natočený v únoru 2017 a nazvaný Shovel & Mattock (titul Lopata & krumpáč měl vyjadřovat nepřikrášlený, živelný, „dělný“ přístup k materiálu), podle kapelníka Švihálka inspirovala krom amerického punk blues ve stylu např. Jon Spencer Blues Explosion také scéna syrového, rytmicky razantního podžánru hill country blues ze severu státu Mississippi a sound reprezentovaný tamním nezávislým vydavatelstvím Fat Possum.

Deska však na první poslech evokovala také obvyklejší ostrovní/evropské hardrockové uchopení bluesových mustrů s retro nádechem přelomu 60. a 70. let. Ne že by tím byla muzika nějak špatná, ale také autorsky šlo o hledání nové tváře. Album I’m Glad I Met You už svým rytmickým tlakem, nepředstíranou nařvaností zvuku a hlavně feelingem slyšitelněji vychází ze Švihálkem adorované estetiky blues z North Mississippi Hills. Zároveň zní osobitěji. Protože materiál na desku vznikal po zmíněném Švihálkově putování do domoviny stále „živého“ blues v oblasti kolem měst Holly Springs, Como a mississippského Oxfordu, zdá se jasné, kde posun mezi repertoárem prvního a druhého alba započal.

„Brutální, syrové a hypnotické riffy, které vás vystřelí přesně tam, kde chcete být, když takovou cestu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

V tomto okamžiku nejčtenější