Co bych se chtěl naučit od autistů…
Glosa Martina Selnera: Svým posledním článkem pro „enko“ jsem na sociálních sítích vzbudil určitou míru nevole. Nebylo to poprvé, a jak se znám, ani naposled. V souvislosti s mým psaní o autismu si někteří lidé myslí, že si z autistů dělám jen legraci, nevážím si jich, a k tomu ještě propaguju alkoholismus (jsem autorem blogu Autismus & Chardonnay, takže se to celkem nabízí). Na svoji obranu ale můžu říct, že to poslední je možná pravda.
Ale teď vážně, pracuju jako asistent ve stacionáři zaměřeném na lidi s autismem. Každé ráno vstávám do práce, která není lehká a ani nečekám, že bych díky ní mohl zbohatnout. Takže některé komentáře prostě zamrzí. V takovém případě sklenička vína skutečně pomůže. U ní jsem se ptal sám sebe, jestli to mám vůbec zapotřebí. Padla ale ještě jedna: Proč já to vlastně dělám?
Je to otázka, kterou dostávám poměrně často. Většinou na ni odpovídám něco jako: Dělá mi to dobře. Je to pravdivá odpověď a jak mně, tak i tazateli většinou postačí. Nikdo se mě ale nezeptal, jak to, že mi to dělá dobře. Zkusím chvíli přemýšlet nahlas.
Tak zaprvé, mám rád lidi, o které se chodím do práce starat, pomáhat jim. Přestože je to někdy vyčerpávající, rád s nimi trávím čas. Záleží mi na našem vztahu. S některými se známe už několik let. Domů jezdí jen na víkendy, takže jsou se mnou víc než se svojí rodinou. A i když náš vztah má svá pravidla, jsme především přátelé. Chodím do práce za svými přáteli.
Za další, má práce je v souladu s mými životními hodnotami. Řekněme, že všechno, co děláme, má svůj motiv. Tím motivem může být naše potřeba, například hlad, nebo naše hodnoty – náš postoj ke světu.
Představte si, že se ráno probudíte a máte hlad. Takže si jdete koupit něco k snídani. Ale kromě hladu možná máte i nějaké hodnoty a nejíte maso, takže si koupíte avokádo, které si pak nakrájíte na celozrnný chleba a vyfotíte na Instagram. Klidně by vám stačil rohlík s máslem a vysočinou, bylo by to rozhodně levnější. Ale máte ty hodnoty, jsou pro vás důležité, a tak vám nedělá problém si za ně připlatit. Máte pak z toho dobrý pocit.
Mohl bych dělat méně psychicky náročnou práci a třeba bych si i vydělal víc, ale asi by mě tolik netěšila. Dal jsem přednost práci v sociálních službách, protože ji považuju za užitečnou a smysluplnou. Ne že by pekař nebyl užitečný. Jenže počet lidí, kteří chtějí péct chleba, je pořád větší než lidí, kteří se chtějí starat o lidi s postižením. V tom tkví ta hodnota.
Stále se ptám, proč to dělám
Určitě se najdou i tací, kteří budou tvrdit, že si skrze svou práci řeším akorát svoje komplexy a problémy z dětství. Hele, co já vím. Klidně na tom může být něco pravdy. Vždycky
