Deník N

Falšují původ statisíců tun uhlí z okupovaného Donbasu. Pálí ho továrny v Polsku, Slovensku i Česku

Uhelný důl v Torecku na Donbase nedaleko frontové linie na straně ovládané stále Ukrajinou. Foto: Tomáš Forró
Uhelný důl v Torecku na Donbase nedaleko frontové linie na straně ovládané stále Ukrajinou. Foto: Tomáš Forró

Miliardový černý byznys ruských oligarchů s uhlím z válkou zbídačeného ukrajinského Donbasu až k firmám a ocelárnám ve střední Evropě vystopovali slovenský novinář Tomáš Forró a jeho polští kolegové Karolina Baca-Pogorzelská a Michał Potocki. Investigativní reportáž navazuje na předchozí část, v níž popsali, jakými podvodnými mechanismy se kradené uhlí dostává z Donbasu do celého světa. Článek vychází zároveň ve slovenském Denníku N, v Deníku N a polském Dzienniku Gazeta Prawna.

Dostal jsem se k dokumentu se zásilkami uhlí na Slovensko a do České republiky. Měly k nám dorazit z Donbasu stejným podvodným schématem, které jsme popsali v předešlé části reportáže. U železničářů a zaměstnanců celnic kontrolujeme sloupce s hmotnostmi, celními kódy, dodavateli, prostředníky a nakonec i příjemci v našich zemích. Každý řádek v dokumentu znamená jednu zásilku. Jen z roku 2018 jsou jich desítky.

Podobný dokument získali moji polští kolegové novináři. Týká se Polska. Další nekonečné desítky řádků. Statisíce tun.

V prvním díle reportáže jsem popsal, jak se uhlí vytěží v dolech Donbasu, přejede vlaky přes hranice Ruské federace a tam se v papírech zfalšuje jeho původ. Pak se vlaky pohnou dále: první tranzitní zemí je sousední Bělorusko. Následně vlaky pokračují až do střední Evropy. Takový dovoz uhlí porušuje zákony, neboť padělání průvodních dokumentů nákladů je podvod. Ti, kteří s ním obchodují, navíc porušují i řadu ukrajinských zákonů – například tím, že porušují zákaz obchodování s okupovanými územími a neodvádějí daně. Uhlí pochází i z dolů, které před dvěma lety znárodnili separatisté, což je porušení válečného práva podle Ženevské konvence.

Oba polští kolegové na bělorusko-polském železničním přechodu oslovují zaměstnance celnice i soukromé celní deklaranty, kteří pod podmínkou anonymity porovnávají naše informace o dovozu pašovaného uhlí se svými záznamy.

Podle získaných údajů jen v případě antracitu od března 2017 do konce roku 2018 skončilo více než 330 tisíc tun v Polsku, dalších 20 tisíc tun na Slovensku. Souhlasí to s výsledky ověřování na celnici: Poláci tu v případě své země napočítali přibližně stejný objem. Podobným křížovým způsobem ověřujeme další typy uhlí, jako například koks.

Bělorusko, uhelná velmoc bez dolů

Mohlo by se přitom zdát, že Bělorusko slouží jen jako tranzit a tamní administrativa nemusí mít ani ponětí, že se po místních železnicích převážejí miliony tun kradeného uhlí. To však zdaleka není pravda.

Bělorusko se totiž v roce 2018 stalo podle údajů svého statistického úřadu jedním z největších exportérů černého uhlí v Evropě. To je nesmírně zajímavá informace, protože tato země nemá na svém území jediný důl na černé uhlí, a už vůbec ne na vysoce energetický antracit. Přesto ho dokázali v tomto roce vyvézt 107,3 ​​tisíce tun.

Pro srovnání, v roce 2017 Bělorusko exportovalo 300 tun antracitu. To je meziročně 357násobný nárůst. Odkud se tedy vzal běloruský antracit?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Reportáž

Rusko

Ukrajina

V tomto okamžiku nejčtenější