Společnost rozkládají dezinformace. Dokud se před nimi nenaučí chránit stát, musíme si pomoci sami

Naplno to propuklo už před několika lety. Začal jsem dostávat od některých svých blízkých řetězové emaily s texty, videonahrávkami a prezentacemi, které sdělovaly v podstatě toto: blíží se apokalypsa, invaze směřuje do Evropy a oficiální představitelé i etablovaná média se vám snaží tuto skutečnost zatajit.

Když jsem občas nahlédl přímo do e-mailových schránek některých svých blízkých, protože jsem byl požádán o asistenci při řešení nějakého problému s PC, narazil jsem na obří „archiv“ podobného obsahu. V podstatě vše to byli „několikanásobní forwardi“, opakovaně přeposílané e-maily, šířící se tímto způsobem od každého jednoho odesílatele k dalším v průměru desítkám příjemců. Zasílané na další adresy bez potřeby zjišťovat, kdo je skutečným autorem informace, z jakých zdrojů vychází, bez snahy ověřit si skutečnosti, s nimiž taková informace operuje.

Zpočátku jsem to považoval za bizarní libůstku lidí, kteří vstoupili do digitálního prostoru v pokročilejším věku a nenaučili se v něm žít. Velmi rychle jsem ale začal tento fenomén vnímat jako alarmující. Snažil jsem se své známé upozorňovat, že informace, které šíří, a tím vlastně přijímají jako fakt, jsou zjevné manipulace a oni jejich oběti. Očekával jsem, že mám šanci ukázat jim, že slepá důvěra v informace šířené prostřednictvím internetových kanálů je nebezpečná. Neuspěl jsem.

S odstupem času jsem musel připustit, že moje autorita je proti přesvědčivé síle sociálního prostředí, v němž se tito lidé nalézají, prakticky bezmocná. Kvalita nerozhoduje, rozhoduje kvantita, která naplňuje Thomasův teorém, jenž říká, že je-li určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích. Američtí sociologové Peter L. Berger a Thomas Luckmann ve své knize knize The Social Construction of Reality rozvíjejí teorii,