Příběh dvou sester jako důkaz, že vztahy s lidmi jsou pro zdraví důležitější než pohyb nebo spánek
Nejrychleji nás ke smrti přiblíží ne špatná životospráva nebo kouření, ale samota. Kdo chce žít dlouho a spokojeně, potřebuje víc než cokoli jiného mít vesnici svých lidí.
Josefína Urbanová a Marie Chrumková jsou sestry. Josefíně bylo právě včera devadesát, Marie je o šest let mladší. Přestože se narodily stejným rodičům a měly stejné dětství, jejich dospělé životy by se nemohly lišit víc. A to, jak zestárly, je rozdělilo úplně.
Sestry žily celý život v Kanadě, kam jejich otec Karol přijel v roce 1930 za prací z malé slovenské vesnice Valaská Belá. Josefíně byly tři roky, když ho spolu s mámou Helenou následovaly lodí, kterou se z Evropy plavily tři týdny. Marie už se narodila v Kanadě.
Vyrůstaly na farmě v malé kanadské vesnici, kde jejich otec získal po deseti letech práce v zemědělství vlastní půdu a na ní postavil rodinný dům. Jožinku, jak jí rodina říkala doma, přejmenovali pokanadsku na Josephine, Maryška byla pro kanadský svět Mary.
Zatímco Josy si vzala obyčejného farmáře, pracovala jako zdravotní sestra a svůj volný čas strávila na farmě vařením, uklízením, pečováním o zahradu, o manžela a jejich tři syny, z nichž ten nejmladší je neslyšící, Mary se vdala za bohatého obchodníka a odstěhovala se s ním do Calgary, tehdy velkého města. Nikdy
Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace
Ivana Štefková vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.
Můžete také .
