Příběh dvou sester jako důkaz, že vztahy s lidmi jsou pro zdraví důležitější než pohyb nebo spánek
Nejrychleji nás ke smrti přiblíží ne špatná životospráva nebo kouření, ale samota. Kdo chce žít dlouho a spokojeně, potřebuje víc než cokoli jiného mít vesnici svých lidí.
Josefína Urbanová a Marie Chrumková jsou sestry. Josefíně bylo právě včera devadesát, Marie je o šest let mladší. Přestože se narodily stejným rodičům a měly stejné dětství, jejich dospělé životy by se nemohly lišit víc. A to, jak zestárly, je rozdělilo úplně.
Sestry žily celý život v Kanadě, kam jejich otec Karol přijel v roce 1930 za prací z malé slovenské vesnice Valaská Belá. Josefíně byly tři roky, když ho spolu s mámou Helenou následovaly lodí, kterou se z Evropy plavily tři týdny. Marie už se narodila v Kanadě.
Vyrůstaly na farmě v malé kanadské vesnici, kde jejich otec získal po deseti letech práce v zemědělství vlastní půdu a na ní postavil rodinný dům. Jožinku, jak jí rodina říkala doma, přejmenovali pokanadsku na Josephine, Maryška byla pro kanadský svět Mary.
Zatímco Josy si vzala obyčejného farmáře, pracovala jako zdravotní sestra a svůj volný čas strávila na farmě vařením, uklízením, pečováním o zahradu, o manžela a jejich tři syny, z nichž ten nejmladší je neslyšící, Mary se vdala za bohatého obchodníka a odstěhovala se s ním do Calgary, tehdy velkého města. Nikdy
