Deník N

S jedním dítětem vše krásně fungovalo, namlsali se a chtěli další. Teď čekají třetí a marně hledají chůvu

Většinu času teď Petra tráví doma s dětmi, práci se obvykle věnuje, když jejímu manželovi "vypadne" klient. Foto: Lilian Spoor
Většinu času teď Petra tráví doma s dětmi, práci se obvykle věnuje, když jejímu manželovi „vypadne“ klient. Foto: Lilian Spoor

„Snažíme se už potřetí najít chůvu, s manželem oba nějak lepíme práci a ani jeden to pořádně nestíháme,“ říká podnikatelka Petra Ben Ari z Prahy. Kromě toho, že se stará o dva syny, pracuje jako překladatelka a tlumočnice z korejštiny. Její příběh je součástí seriálu, v němž popisujeme, jak čeští rodiče zvládají skloubit péči o malé děti a kariéru.

S tím, že bude pracovat i po narození dětí, šestatřicetiletá Petra vždy počítala. „Kdybych si dala na několik let pauzu, už se k tomu asi nikdy nevrátím, protože bych přišla o aktivní znalost jazyka,“ vysvětluje. Dalším důvodem byly peníze – jako podnikatelka by dosáhla jen na velmi nízkou částku peněžité pomoci v mateřství. Zároveň připouští, že vlastně ani nikdy nechtěla přestat pracovat. „Odjakživa mi bylo blízké, že budu kontinuálně něco dělat a úplně se nevyřadím z provozu,“ tvrdí.

V době, kdy se jí narodil první syn, chodila tlumočit až třikrát týdně, k tomu měla nějaké překlady. „Takže jsme se snažili co nejrychleji najít chůvu, abych mohla pokračovat v práci,“ vzpomíná. „Hned po porodu jsem musela otevřít počítač a odpovědět aspoň na některé pracovní maily. Shodou okolností šel zrovna do tisku můj druhý knižní překlad, na který nejsem právě hrdá, protože snížená pracovní pohotovost se na něm neblaze podepsala. Také se začali ozývat klienti, kdy už budu moct zase tlumočit,“ pokračuje. Kromě toho, že nechtěla přijít o zakázky, to bylo výhodné i finančně, protože v té době vydělávala více než manžel.

Rodina měla štěstí a dva měsíce po porodu našla paní, která se kromě miminka starala i o domácnost. „Byla schopna uvařit, uklidit, postarat se o prádlo, vše fungovalo,“ chválí si Petra s tím, že malý syn si na hlídačku navíc záhy zvykl. „Kolikrát jsem měla dokonce pocit, že to s ním umí ještě líp než já, protože jako prvorodička jsem si samozřejmě ne vždy byla úplně jistá,“ dodává. Chůva ji naučila spoustu věcí, například jak časovat příkrmy nebo jak dítě jednoduše uspat.

Díky pomocnici se jí v prvním roce povedlo sladit mateřství s prací víceméně bez problému. „Vše šlo hladce, získali jsme sebevědomí, že to vlastně jde. Manžel pracoval na plný úvazek, já zvládla zhruba tři čtvrtě úvazku a dokázala jsem vydělat dost peněz na to, abychom bez problému zaplatili hlídání, a ještě nám něco zbylo. Tak jsme se namlsali a řekli si, že bychom klidně mohli mít i další dítě, když to tak krásně funguje,“ vzpomíná.

Před narozením druhého syna však

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zkušenosti českých rodičů

V tomto okamžiku nejčtenější