Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Marhoul: Nabarvené ptáče není bez chyb. Kritiky číst nebudu, lidé hromadně neodcházeli

Režisér Václav Marhoul. Foto: Adam Hecl, Deník N
Režisér Václav Marhoul. Foto: Adam Hecl, Deník N

Režiséra Václava Marhoula stál jeho nový film téměř jedenáct let života. Bance kvůli němu dluží třicet tři milionů korun. A dokola vysvětluje, že násilí do svého filmu mnoho nedal. Naopak říká, že jeho Nabarvené ptáče je o humanismu, lásce a naději.

Zdá se vám o Nabarveném ptáčeti?

Nezdá. Zatím ne. Opravdu ne.

Včera jsem film viděla a říkala jsem si: „Dělal na tom skoro jedenáct let, to mu muselo sebrat víc než těch jedenáct. Ten musel zestárnout…“

Vypadám na to?

Vypadáte výborně. Ale ten váš proslov na premiéře, kdy jste popisoval celou anabázi včetně shánění 175 milionů korun, kdy jste si zbytek, tedy 33 milionů, musel půjčit v bance… Za tu dobu jste musel být párkrát na infarkt. A teď možná cítíte prázdno.

Jako režisér ano. Když jsem na začátku února ten film dokončil, prázdnotu jsem opravdu hodně cítil. A vlastně ji cítím neustále. Ale jako producent s tím filmem musím jít dál. Tak tři čtvrtě roku, možná ještě rok, než se to úplně uzavře. Producent Marhoul nedává režisérovi Marhoulovi moc šancí, aby se do sebe příliš zahloubával a bilancoval. Holt na to není čas.

Seděl jste na premiéře v sále a díval se s ostatními?

Dlouho jsem se rozmýšlel, jak to udělám. Nakonec jsem Ptáče uvedl a venku už na mě čekal taxík a já okamžitě odjel.

Kam?

Odjel jsem k sobě do produkce. Tam jsem si otevřel láhev prosecca, kterou jsem si přes den koupil a vychladil. Pak jsem tam sám seděl, bylo zhasnuto a já jen koukal… Poté jsem zase taxíkem odjel domů, doma jsem se umyl a šel do postele. Četl jsem si. Když přijela z premiéry moje žena se synem, už jsem spal.

Co vám ráno u snídaně na Ptáče řekli?

Já jsem si ráno trošku přispal. Víte, tohle celé nebyla nějaká moje zvůle nebo arogance, ale já jsem to hrozně rozmýšlel, a kdybych po premiéře zůstal, staly by se tři věci. Zaprvé – bylo tam 1700 lidí a z nich řekněme pět stovek by se mnou chtělo mluvit.

Režisér, scenárista a producent se stal prvním filmařem na světě, který na zfilmování Nabarveného ptáčete spisovatele Jerzyho Kosińského získal autorská práva. Mezi Marhoulovy předchozí filmy patří Mazaný Filip a Tobruk. Je také členem Divadla Sklep a divadelního uskupení Pražská pětka a patří k umělecké skupině Tvrdohlaví. V devadesátých letech působil sedm let jako generální ředitel Filmového studia Barrandov.

A slyšel byste pět set názorů.

Ano. A všichni, kteří by se mnou chtěli mluvit, by pravděpodobně měli pozitivní názor. Já bych se strašně styděl a vůbec bych nevěděl, co na to mám vlastně říkat. Mě když někdo pochválí, zčervenám. Neumím reagovat. A kdybych potkal někoho, komu se ten film nelíbí, tak ten by zase nevěděl, co má říct. Tak jsem radši odjel.

Takže vám můžu říct svůj názor. Knihu jsem četla před rokem a určitě jsem udělala tu chybu, že jsem jednotlivé scény s knižní předlohou v duchu porovnávala. Nicméně byly to strašně silné, nádherné, těžké, čisté obrazy. Já jsem ale nedokázala prožívat příběh s tím chlapcem. Vlastně jsem se o něj nebála, necítila jsem nic. Co se mi stalo?

Václav Marhoul. Z natáčení filmu Nabarvené ptáče. Foto: Jakub Čech

Stalo se vám to, že jste si tu knihu přetvořila pro sebe. A představte si, že já jsem to takhle koncipoval schválně! Opravdu! Já jsem nechtěl tlačit na pilu a dávat to do sentimentu a patosu. Chtěl jsem se té hlavní postavy jen dotýkat, ale moc si ji nepřitahovat k tělu. Nechal jsem na každém z těch lidí, jak si to přeberou. Tohle vám jako divákovi dává větší možnost.

Váš názor je absolutně

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější