Ptáče, které uklovalo autora. Kosiński je působivý vypravěč, ale také mystifikátor
Vydání románu Jerzyho Kosińského provázel mohutný ohlas, ale i kontroverze.
V roce 1991 se zdravotními neduhy sužovaný Jerzy Kosiński předávkoval prášky, zapil je notným množstvím vodky, přes hlavu přetáhl igelitovou tašku, kterou uvázal kolem krku, a lehl si do vany. Chatrné zdraví mohlo být ale jen jedním z důvodů sebevraždy. Tím druhým, neméně závažným, mohly být narůstající kontroverze kolem jeho díla, které se táhly vlastně už od vydání jeho nejúspěšnějšího románu Nabarvené ptáče.
Nabarvené ptáče byl třetí román autora, který po emigraci do Spojených států zažil raketový úspěch. Vystudoval na prestižní univerzitě, získal štědré stipendium, přednášel na nejlepších univerzitách jako Princeton a Yale, jeho první knihy se těšily úspěchu, stal se členem intelektuální smetánky. Právě na jedné ze společenských akcí údajně uchvátil redaktorku nakladatelství Houghton Mifflin Dorothy de Santillanovou hrůzyplným vyprávěním o strastech malého židovského chlapce během druhé světové války. Příběhy byly natolik detailní, že de Santillanová prý vůbec nepochybovala o tom, že jsou autobiografické, vyzvala Kosińského, aby příběh sepsal, a rozhodla se ho vydat.
Tak vzniklo v roce 1965 Nabarvené ptáče — děsivý příběh