Deník N

Pocit štěstí jen z toho, že jsem, v sobě hledám marně. Až teď se srovnávám se svým dětstvím, říká chirurg Šebek

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Úsměv ze mě ještě dobrýho chirurga nedělá, lidi na tu psychologii někdy sází až moc,“ říká populární (a stále usměvavý) lékař Tomáš Šebek. Břišní chirurg z Nemocnice Na Františku, který opakovaně jezdí do neklidných koutů světa s Lékaři bez hranic a který založil „virtuální nemocnici“ uLékaře.cz, odmítá svou supermanskou aureolu. Ve výjimečně osobním rozhovoru otevřeně mluví o svých běsech, strachu a vrstveném „fuck-upu“. Ale taky o budoucnosti medicíny ve znamení tlustých a dlouhověkých lidí, o dálkové diagnostice (nejen) angíny a nemocech českého zdravotnictví.

Jak se proměnila chirurgie za ta léta, co operujete?

Všeobecná chirurgie je docela konzerva. Užší specializace, jako je neurochirurgie, kardiochirurgie, se posouvá, ale ta „moje“ je držákem starých pořádků. Až na jednu věc. V roce 2002, když jsem začínal, jsem si nedovedl představit, že bych operoval zánět slepého střeva, natož rakovinu tlustého střeva laparoskopicky. Máme nové miniinvazivní techniky, kukátka a kamery, občas někde řádí robot, ale jinak je to pořád ta stará dobrá ruční práce.

A tělo je pořád stejné. Nebo ne?

Z anatomického hlediska samozřejmě ano, ale v jednom momentě se populace proměňuje velmi výrazně… Tipnete si?

Tloustne?

Ano. Operujeme stále obéznější pacienty, a bude hůř. Bude to způsobovat mnohé, dosud málo známé komplikace. Budou vznikat specializované kliniky pro obézní, budou se měnit operační přístupy, technika i taktika. Už teď ten zmíněný laparoskopický nástroj málem nedosáhne u obézních tam, kde ho potřebujeme.

Vsadím boty, že se spíš prodlouží nástroje a zvětší operační stoly, než že by lidi začali hubnout.

A já bych asi nesázel proti vám. Další novinka bude dlouhověkost. Není nereálné, že se naše generace bude dožívat

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější