Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Od Němců vyzvídal, jak dopují ti nejlepší. Koulař Machura vzpomíná na zlatou anabolickou éru

Remigius Machura v současnosti trénuje koulaře v atletické Spartě, v osmdesátých letech minulého století dobrovolně podstupoval dopingovou kúru. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Remigius Machura v současnosti trénuje koulaře v atletické Spartě, v osmdesátých letech minulého století dobrovolně podstupoval dopingovou kúru. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Československá atletická škola produkovala během normalizace úspěšné sportovce, kteří vozili medaile z vrcholových soutěží. Éra Jarmily Kratochvílové, Heleny Fibingerové, Oty Zaremby a dalších byla nejen zlatá, ale i anabolická. Přinášíme další díl seriálu Tváře normalizace.

Před šestatřiceti lety se československá výprava vrátila z premiérového mistrovství světa v atletice s devíti cennými kovy. Československo na šampionátu v Helsinkách skončilo za Německou demokratickou republikou, Spojenými státy a Sovětským svazem na fantastickém čtvrtém místě.

Podíl na neuvěřitelném úspěchu měl také bronzový koulař Remigius Machura. Ten se ale vymyká zbytku medailemi ověnčené výpravy – jako jeden z mála se po letech neodmítá vyjadřovat k tehdejšímu státem řízenému dopingovému systému, díky němuž patřilo Československo v 80. letech mezi užší atletickou světovou špičku.

„Několik lidí ve vedení Československého svazu tělesné výchovy rozhodlo, že se musí trochu lépe přistupovat k úkolům, které zadala komunistická strana a vláda. Zjistili, že se ve světě dopuje, a usoudili, že by se touhle cestou mělo jít taky,“ vypráví Machura o začátcích dopingu u nás.

Ještě mnohem lepších výsledků než naši atleti dosahovali ti z východního Německa. Za jejich úspěchem na velkých sportovních akcích stál vyspělý systém speciální sportovní péče. Dopingovou mašinerii za hranicemi zdokonalovali už od šedesátých let minulého století.

Jenže okolo centralizovaného dopingového systému se spíše našlapovalo a východní Němci se logicky odmítali podělit s československými funkcionářskými špičkami o medailové know-how. To ale neznamenalo, že se u nás soudruzi nesnažili držet krok s dobou, během níž měl sportovec bez dopingu jen malou šanci dosáhnout na nejvyšší příčky.

„Kdyby tehdejší reprezentanti nedopovali, Československo by obsazovalo na vrcholných akcích

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

Nezařazené, Sport

V tomto okamžiku nejčtenější