Deník N

Česko mezi parlamentní republikou a republikánským monarchou

Když Tomáši Garrigue Masarykovi předložili návrh prozatímní ústavy s minimem prezidentských pravomocí, prý jej komentoval slovy „tož to ne“. Foto: ČTK / Sueddeutsche Zeitung Photo / Scherl
Když Tomáši Garrigue Masarykovi předložili návrh prozatímní ústavy s minimem prezidentských pravomocí, prý jej komentoval slovy „tož to ne“. Foto: ČTK / Sueddeutsche Zeitung Photo / Scherl

Analýza Lukáše Hendrycha: Politologie zná parlamentarismus a prezidentský systém. Vládnutí Charlese de Gaulla podle ústavy z roku 1958 a jeho následovníků lze označit jako něco mezi tím, čili systém poloprezidentský. Jenže Československo a pak Česko má s tímto „rozdělením“ moci zkušenosti daleko delší, již od dob první republiky. Vlastně nikdy nepoznalo nic jiného.

Francouzský politolog Maurice Duverger je nejen zakladatelem moderní politické vědy jako takové, nýbrž i tím, kdo zformuloval koncepci poloprezidentského politického systému. Vytvořil ji na základě analýzy ústavně-politického prostředí francouzské páté republiky, jak se nazývá období, které v této zemi trvá od roku 1958 až do dnešních dnů. Myšlenku, že právě Francie je prototypem režimu stojícího na pomezí mezi parlamentarismem a prezidencialismem, rozvinul Duvergerův následovník, italský politolog Giovanni Sartori. A úvahy o semiprezidencialismu doprovázejí také práce mnohých dalších autorů zabývajících se klasifikací politických režimů.

Výčet zemí spadajících do této kategorie osciluje v závislosti na proměnných, které si politologové určují podle svého uvážení. Jedno však mají tyto klasifikace společné – Českou republiku v takovém výčtu (snad s výjimkou klasifikace Roberta Elgieho) nikdy nenalezneme. Je to logické, vždyť po letmém přečtení ústavy je jasné, že náš stát je parlamentní republikou. Stejně tak při shlédnutí oficiálních fotografií z unijních summitů zjistíme, že Emmanuel Macron si zde nepodává ruku s Milošem Zemanem, nýbrž s Andrejem Babišem.

Přesto je ale dobré zamyslet se nad otázkou, zda není v oněch různých klasifikacích poloprezidentských režimů místo i pro Českou republiku. Mnohým se totiž může zdát, že se do této skupiny naše parlamentní republika – ať už česká, nebo československá – snaží po celých sto let své existence usilovně vměstnat.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější