Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Česko kupuje mariňácké vrtulníky, kvůli kterým KSČM hrozila vládě. Piloti budou mířit pohledem

Vrtulníky AH-1Z Viper (v popředí) a UH-1Y Venom (vpravo) mají obdobný konstrukční základ, podobná je i řada dílů. Zastánci nákupu těchto strojů proto argumentovali, že to usnadní pořizování náhradních dílů a opravy. Na snímku jsou oba vrtulníky během cvičení v Thajsku. Foto: Námořní pěchota USA
Vrtulníky AH-1Z Viper (v popředí) a UH-1Y Venom (vpravo) mají obdobný konstrukční základ, podobná je i řada dílů. Zastánci nákupu těchto strojů proto argumentovali, že to usnadní pořizování náhradních dílů a opravy. Na snímku jsou oba vrtulníky během cvičení v Thajsku. Foto: Námořní pěchota USA

V USA se schyluje k podpisu největšího českého armádního kontraktu za dlouhá léta – nákupu armádních vrtulníků za 14,6 miliardy korun. Tendr, kvůli němuž je nyní za oceánem ministr obrany Lubomír Metnar, se v uplynulých měsících pokusili zastavit komunisté. Lze očekávat, že další vrtulníky Česko v následujících letech dokoupí.

Nákup, který ministr obrany Metnar (za ANO) stvrdí podpisem ve čtvrtek, je pozoruhodný v několika rovinách.

Číselně to bude jedna největších uzavřených novodobých armádních akvizic. Uváděná hodnota 14,6 miliardy korun je o kousek vyšší než částka na smlouvě o nákupu 107 transportérů Pandur. Nedávno navíc ministr Metnar podepsal kontrakt na léta váznoucí nákup armádních radarů a blíží se obří nákup pásových obrněnců. Česko zkrátka zbrojí.

Bližší pohled na pořizované vrtulníky ukazuje, že helikoptéry jako takové mají v budoucnu v české armádě hrát velkou roli. A že jich nejspíš nebude málo.

Nákup také upevňuje vazbu na USA. Nelíbí se to komunistům, šéf KSČM Vojtěch Filip v minulosti mluvil o hlouposti století a naznačoval, že kvůli vrtulníkům může stáhnout podporu, na níž vláda závisí. Nyní ale nemluví tak ostře. „Budu to projednávat v průběžném hodnocení dohody (o toleranci vládě, pozn. red.) s tím, že to ohrožuje stabilitu státního rozpočtu,“ sdělil Deníku N Filip na dotaz, zda kvůli vrtulníkům může stáhnout podporu vládě. Mimořádné jednání ale neplánuje.

K čemu tedy nové helikoptéry mají být? A je cena za ně oprávněná, nebo má šéf komunistů Filip pravdu, když vrší argumenty proti nákupu?

Mířit sovou

Česká armáda měla tři možnosti, co dělat s vrtulníky: modernizovat současné, zřeknout se těch bitevních (tedy nejodolnějších a nejsilnějších), nebo bitevní helikoptéry dál provozovat.

Volba padla na řešení „za hodně peněz hodně muziky“: osm dopravních vrtulníků UH-1Y Venom a čtyři bitevní stroje AH-1Z Viper. V odborné komunitě se mluví o tom, že nákup v budoucnu bude doplněn v opačném gardu, tedy na celkový počet 12 + 12 strojů. Už i kvůli pravidlu trojnásobku: pokud má armáda umět nasadit čtyři vrtulníky, potřebuje jich dvanáct, aby souběžně zvládla zajistit přípravu personálu, údržbu, opravy strojů či rezervu pro nenadálé situace.

Vrtulníky Venom a Viper byly zařazené do služby v letech 2008, resp. 2010. I to je důvod, proč jsou méně rozšířené než například slavnější helikoptéry Blackhawk, které si pořídilo například Slovensko.

Česko pořizuje vrtulníky tak, aby byly nasaditelné v zahraničních operacích, podobně jako když je americká námořní pěchota použila v Iráku či Afghánistánu. „Zvolené počty pokrývají současné potřeby AČR a otvírají cestu k naplnění jejích ambicí,“ uvádí armádní mluvčí Dvořáková.

Zatímco současné transportní vrtulníky Mi-171Š nemohou nést podvěsnou výzbroj a nejsou určené k poskytování palebné podpory, vrtulníky UH-1Y to umět budou. Ponesou kulometnou výzbroj i laserem řízené střely. Vrtulníky Viper budou navíc vyzbrojené kanonem i protitankovými raketami.

Šéf komunistů Vojtěch Filip ve své kritice nákupu uvedl množství zavádějících argumentů. Například ten, že Česko může přijít o vrtulníky schopné odpalovat řízenou munici, že stávající bitevní vrtulníky ruského původu ještě deset let mohou létat a že americké stroje neumějí létat v námraze.

Ve skutečnosti umí bitevní vrtulník Viper odpalovat řízené protitankové střely Hellfire, které jsou silnější, přesnější i dalekonosnější než rakety Šturm na současných českých helikoptérách Mi-24/35. A nese jich dvakrát víc (až šestnáct). Půjde samozřejmě o to, kolik střel Češi koupí, což zatím ministerstvo obrany neuvádí. Výkonný Hellfire je drahý, stojí přes sto tisíc dolarů (víc než dva miliony korun).

„Výzbroj vrtulníků mimo jiné zahrnuje letecké kulomety ráže 7,62 mm, kulomety ráže 12,7 mm, neřízené rakety vzduch-země, řízené rakety vzduch-země se schopností laserového navádění, protitankové řízené střely, letecké kanony ráže 20 mm a schopnost použití protiletadlových řízených střel,“ uvedl na dotaz Deníku N bez konkrétních počtů mluvčí ministerstva Jakub Fajnor.

Piloti amerických strojů navíc budou díky speciálnímu přilbovému zaměřovači Top Owl moci doslova mířit pohledem – kam natočí hlavu, tam zamíří zbraně.

„Těmito moderními systémy vrtulníky Mi-24/35 zařazené ve službě AČR nedisponují,“ uvedla pro Deník N mluvčí generálního štábu Magdalena Dvořáková.

Logicky se nabízí otázka, zda Češi nemohli prostě stávající vrtulníky na obdobnou úroveň modernizovat. To ale má svá úskalí. „Mi-24/35 není špatný vrtulník, jeho modernizace obecně proveditelná je, ale aby byl na špičkové úrovni, musela by být zevrubná – tedy že by z vrtulníku zůstal jen ‚drak‘ (pevné části konstrukce, pozn. red.). V tom případě by ale bylo rozumnější koupit někde neolétané,“ řekl Deníku N analytik a vojenský publicista Lukáš Visingr.

Potvrzuje to i mluvčí Dvořáková s doplněním, že modernizaci stávajících vrtulníků Mi-24/25 armáda vyhodnotila jako neefektivní kvůli technologické, časové a finanční náročnosti v poměru k tomu, kolik ještě mohou nalétat. A také kvůli tomu, že cílem armády je mít leteckou techniku plně kompatibilní se systémy NATO.

Americké vrtulníky Viper i Venom budou vybavené i raketnicemi se zásobou mnoha menších (méně výkonných, zato podstatně levnějších), původně neřízených raket, vylepšených o laserové navádění a určených proti méně obrněným cílům. Vipery navíc mohou nést i dvě řízené střely proti letadlům či vrtulníkům. Všechno by to šlo vyvinout i pro ruské helikoptéry – ale opět platí, že by to byla modernizace na úroveň, kterou vrtulníky amerických mariňáků už mají.

Filip má pravdu v tom, že Česko příliš nevyužije ochranu vrtulníků proti slané vodě a že současné vrtulníky Mi-24/35 ještě několik let létat mohou. Ovšem dodání a zavedení nových vrtulníků do výzbroje ještě roky potrvá.

Pravdivé naopak není tvrzení, že americké vrtulníky nemají protinámrazové vybavení, důkladně to rozebírá server Armádní noviny. „Mají odmrazování vstupů motorů, elektrický ohřev a ohřev horkým olejem, odmrazování čelního skla i odmrazování systémů snímání vzdušného tlaku,“ potvrzuje mluvčí generálního štábu Dvořáková. Profil rotorů vrtulníků je navržený tak, aby námrazu průběžně uvolňoval a setřásal. Ne že by díky tomu zvládly létat zcela bez ohledů na námrazu, to ale neumí žádný vrtulník.

Na shledanou, krokodýle

Bitevní vrtulníky Mi-24/35, které armáda po zavedení amerických strojů vyřadí, jsou podle Visingra stavěné jako „létající bévépéčko“ – ve své době byly plnohodnotným bitevním strojem se schopností přepravit osm vojáků výsadku. Zvedá to rozměry i hmotnost tohoto vrtulníku, který Sověti používali například v Afghánistánu – přezdívali mu krokodýl. Visingr ale pochybuje, že by podobné využití pro Mi-24/35 měli i Češi. „Na to, jak ten vrtulník používáme a co potřebujeme, je ‚Hind‘ poměrně velký a těžký,“ říká analytik Visingr.

Sám přitom vůbec není principiálním odpůrcem ruské techniky. „Ale jakkoliv ten stroj mám rád, myslím, že jeho čas uplynul. Zásadní je argument, že sami Rusové počítají s postupným vyřazením Mi-24,“ říká Visingr s tím, že Rusové „krokodýly“ nahradí typem Mi-28N, obdobou známého amerického bitevního vrtulníku Apache.

Americké stroje na první pohled zaujmou tím, že místo kolového podvozku mají ližiny, odpadá tak nebezpečí, že se porouchají nějaké součásti vysouvacího podvozku, který je navíc podle Visingra jako celek poměrně těžký. „Tím, že vznikly pro námořní pěchotu, je řečeno vše,“ popisuje důraz na konstrukční filozofii počítající s co nejjednodušší údržbou vrtulníků. Pozemní personál se samozřejmě musí vyrovnat s tím, že vrtulník na zemi nelze jen tak odtáhnout (montují se na něj pomocná kolečka). Od zasouvacích podvozků ale podle Visingra ustupují i Rusové.

Potenciálním problémem podle Visingra může být to, že Američané mají na vrtulníky Venom i Viper jen jednu výrobní linku. „Při větší poptávce – zajímá se Rumunsko, staví se Vipery pro Bahrajn, ve hře jsou například Polsko či Japonsko – může být hodně vytížená. Rumuni mají ambici montovat vrtulníky doma, pokud přesvědčí USA o schopnosti zajistit dostatečně výstupní kontrolu kvality, díly by ale stejně produkovala zbrojovka Bell,“ říká analytik.

Ověřili jsme

Česko, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější