Deník N

Největší ještěr z Cimrmanů je v českém nebi

Jaroslav Weigel. Foto: ČTK
Jaroslav Weigel. Foto: ČTK

Ve věku 88 let dnes zemřel výtvarník a herec Jaroslav Weigel známý ze souboru Divadla Járy Cimrmana. Méně se ví o jeho předchozí kariéře grafika.

„No jo, ta moje hlava. A já nejsem vůbec nachystanej. Já na to zapomněl jako na smrt!“ pronáší vizionář Hlavsa v podání Jaroslava Weigela a publikum v malém sále Divadla Járy Cimrmana propuká v smích. Také pan Smrtka, který za chvíli vejde na scénu, se pořád pod fousy směje, ale jak sám říká, nesmí ani naznačovat proč.

Hra Posel z Liptákova vznikla v roce 1977 a Jaroslav Weigel v ní měl svůj možná nejnezapomenutelnější herecký part. Ve čtvrtek 5. září 2019 nikomu z milovníků Járy Cimrmana do smíchu není. Pan Smrtka si odvedl ze scény herce, který je pro mnohé tím vůbec nejoblíbenějším členem tohoto neobyčejného divadelního souboru. Jeho civilní projev a specifická kombinace odevzdanosti a jakéhosi potutelného vnitřního smíchu působí, že Weigel budí dojem oázy klidu a vyrovnanosti jak v samotném divadelním představení, tak ve světě, který na diváka číhá tam venku, mimo divadlo.

Stáří se připomíná zapomínáním

Dovolte krátkou osobní vzpomínku. V době, kdy rodiče počínají děti stále později, vyrůstá stále větší množství dětí bez toho, aby zažily svého dědečka. A Jaroslav Weigel byl takovým ideálním dědečkem, po kterém by zatoužil každý, kdo toho svého nepoznal. K této generaci patřím i já a v panu Weigelovi jsem toho ideálního dědu vždy viděl. Byl to člověk, ke kterému jsem chtěl chodit na návštěvu na čaj. V časopisu, kde jsem před dvěma lety působil, se nás takových bezdědečkových sešlo několik. Vymysleli jsme si článek, ve kterém nám bude „děda Weigel“ dědu ztělesňovat a naučí nás to, co chybějící dědové nemohli. Jenže pan Weigel se nakonec omluvil, že je už unavený a na jakékoliv akce mimo pravidelná hraní se necítí. Netušili jsme, že již bojuje se zákeřnou chorobou. Nakonec jsme si tři jiné dědečky půjčili v půjčovně – agentuře pro kompars. Jak cimrmanovské, dalo by se říct.

Zapomenout na něco jako na smrt, to byl druh humoru, který

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

V tomto okamžiku nejčtenější