Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Největší ještěr z Cimrmanů je v českém nebi

Jaroslav Weigel. Foto: ČTK
Jaroslav Weigel. Foto: ČTK

Ve věku 88 let dnes zemřel výtvarník a herec Jaroslav Weigel známý ze souboru Divadla Járy Cimrmana. Méně se ví o jeho předchozí kariéře grafika.

„No jo, ta moje hlava. A já nejsem vůbec nachystanej. Já na to zapomněl jako na smrt!“ pronáší vizionář Hlavsa v podání Jaroslava Weigela a publikum v malém sále Divadla Járy Cimrmana propuká v smích. Také pan Smrtka, který za chvíli vejde na scénu, se pořád pod fousy směje, ale jak sám říká, nesmí ani naznačovat proč.

Hra Posel z Liptákova vznikla v roce 1977 a Jaroslav Weigel v ní měl svůj možná nejnezapomenutelnější herecký part. Ve čtvrtek 5. září 2019 nikomu z milovníků Járy Cimrmana do smíchu není. Pan Smrtka si odvedl ze scény herce, který je pro mnohé tím vůbec nejoblíbenějším členem tohoto neobyčejného divadelního souboru. Jeho civilní projev a specifická kombinace odevzdanosti a jakéhosi potutelného vnitřního smíchu působí, že Weigel budí dojem oázy klidu a vyrovnanosti jak v samotném divadelním představení, tak ve světě, který na diváka číhá tam venku, mimo divadlo.

Stáří se připomíná zapomínáním

Dovolte krátkou osobní vzpomínku. V době, kdy rodiče počínají děti stále později, vyrůstá stále větší množství dětí bez toho, aby zažily svého dědečka. A Jaroslav Weigel byl takovým ideálním dědečkem, po kterém by zatoužil každý, kdo toho svého nepoznal. K této generaci patřím i já a v panu Weigelovi jsem toho ideálního dědu vždy viděl. Byl to člověk, ke kterému jsem chtěl chodit na návštěvu na čaj. V časopisu, kde jsem před dvěma lety působil, se nás takových bezdědečkových sešlo několik. Vymysleli jsme si článek, ve kterém nám bude „děda Weigel“ dědu ztělesňovat a naučí nás to, co chybějící dědové nemohli. Jenže pan Weigel se nakonec omluvil, že je už unavený a na jakékoliv akce mimo pravidelná hraní se necítí. Netušili jsme, že již bojuje se zákeřnou chorobou. Nakonec jsme si tři jiné dědečky půjčili v půjčovně – agentuře pro kompars. Jak cimrmanovské, dalo by se říct.

Zapomenout na něco jako na smrt, to byl druh humoru, který

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější