Deník N

Svěrák: Weigelovo herectví bylo neherectví ve vrcholové podobě. Ale jedeme dál, naším zvykem je hrát do smrti

Členové Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák (vlevo) a Jaroslav Weigel převzali 31. října 2016 v Praze Diamantovou desku Supraphonu za 1,630.000 prodaných zvukových nosičů a pokřtili kolekci LP a jedno DVD (na snímku). Foto: ČTK
Členové Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák (vlevo) a Jaroslav Weigel převzali 31. října 2016 v Praze Diamantovou desku Supraphonu za 1,630.000 prodaných zvukových nosičů a pokřtili kolekci LP a jedno DVD (na snímku). Foto: ČTK

Divadlo Járy Cimrmana opustil další z jeho (ne)herců, Jaroslav Weigel. Nebyl jen nezapomenutelným dědem Vševědem nebo malířem Žílou, ale taky autorem všech kulis i plakátů. „Herecky, výtvarně i osobně je to nenahraditelná ztráta. On nedal z ruky něco, co bylo nepodařené. Dal tomu vždycky všechno, jak roli, tak knize nebo plakátu. Byl jsem rád, že ho máme. Už ho nemáme,“ říká v rozhovoru pro Deník N Zdeněk Svěrák.

Kdy s vámi stál Jaroslav Weigel naposledy na jevišti?

Asi před třemi měsíci v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký, v roli děda Vševěda. Byla to jediná role, kterou si ponechal, protože už měl dlouho potíže s dechem. Tohle byla sedací role, bez pohybu.

Měl dlouhodobější potíže?

Ano. Postupně se vzdával všech rolí, protože to neudýchal.

A klesal na mysli?

To ne! Duševně byl neustále čilej. Ale už jsme čekali, tušili, že se to horší. Byli jsme spolu v poslední době hlavně v telefonickém styku a všiml jsem si, že se ty naše hovory pořád zkracujou, že je brzo unavený. A když mi Michal, jeho syn (kulisák a herec Divadla Járy Cimrmana, pozn. red.), řekl, že ho převezli do nemocnice, už jsem věděl, že se připozdívá. Tam jistě nešel rád.

Rozloučili jste se nějak?

Neloučíte se přece, ani když

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější