Co je zač irská pojistka, kámen úrazu zaseklého brexitu

Existuje hned několik důvodů, proč se problém tzv. irské pojistky spojený s odchodem Spojeného království z Evropské unie zdá velké části české a nejspíše i evropské veřejnosti, včetně té britské, odtažitý a poněkud nesrozumitelný. Nesrozumitelnost plyne zčásti z geografické odlehlosti britské provincie Severního Irska, zčásti ze sémantické zapeklitosti termínu „backstop“ a z komplikovaného historického, právního a politického kontextu.

Šest hrabství s téměř dvěma miliony obyvatel na severu Irského ostrova tvoří západní výspu Evropské unie. Území, které (řečeno Nevillem Chamberlainem) je nám v Evropě „vzdálené a víme o něm málo“. Belfastské letiště má spojení s téměř třicítkou evropských (většinou letních turistických) destinací. Avšak žádný spoj s Českou nebo Slovenskou republikou, s Německem nebo Rakouskem.

Chamberlainův otřepaný bonmot, žel, platí i pro většinu Britů. Když 48letá Karen Bradleyová přebírala loni v lednu křeslo ministryně britské vlády pro Severní Irsko, svěřila se v jednom rozhovoru, že neměla ani ponětí o tom, jak hluboce je rozdělena tamější komunita podél národností a potažmo náboženské příslušnosti. „Nechápala jsem například, že během volebního klání lidé v Severním Irsku, kteří patří k nacionalistům, (za žádných okolností) nevolí unionistické strany a naopak,“ nechala se slyšet v rozhovoru pro týdeník House, který vydává Dolní sněmovna.

Ostnaté dráty v rezervaci a stoupající dým 

Pro generaci dnešních padesátníků a šedesátníků bylo dění v britské provincii spojené s kampaní Irské republikánské armády za jednotné Irsko a za odchod Britů ze severu Irského ostrova v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. S mimosoudní internací členů IRA v zadržovacích táborech. S republikánem Bobbym Sandsem, který v květnu 1981 po 66 dnech hladovky zemřel ve věznici Maze.

Ze svých prvních zpravodajských cest do Severního Irska v polovině devadesátých let si dobře pamatuji