Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého vystavují neveselou zprávu o mladém českém umění
Finále Ceny Jindřicha Chalupeckého by mělo být jakýmsi vodítkem po aktuální mladé výtvarné scéně, ale rok co rok vzbuzuje otázky, jestli byl výběr finalistů opravdu reprezentativní. Včera začala výstava finalistů v prostorách Korza Veletržního paláce v Praze.
Jako bývalá ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého dobře vím, jak těžké je přesvědčit publikum, že odborná mezinárodní porota je zcela kompetentní, že má s předstihem k dispozici portfolia všech přihlášených, že při výběru finalistů se hodně diskutuje, tříbí se názory a dochází ke shodě ve volbě pětice mladých umělců. Porotci ovšem neovlivní, kdo se do soutěže hlásí, a později ani to, jak se autoři prezentují na výstavě finalistů. Přesto se domnívám, že expozice je lakmusovým papírkem současné situace umění u nás a její hrdinové jsou protagonisté prologu hry, která se odehraje v průběhu dalších let.
Shrneme-li zkratkovitě, o čem přehlídka vypovídá, určitě se objeví pojmy jako feminismus, ekologie, virtuální realita, móda, folklor, sex, handicap… Formálně převládá videoinstalace a výstavu provází řada performancí, které vypovídají o roli dnešního umělce jako aktéra dějů, které lze nesnadno ovlivnit. Jako přihlížejícího, nikoli kritika. Pro zkušenější diváky může výstava působit trochu nudně: stále se opakuje jev objevování objeveného neboli umění ve stále se opakující historické spirále, kde se obměňují jen některé aktuální položky. Všechno už ale bylo řečeno v minulosti a často mnohem líp.
Největší mediální pozornost celkem snadno sklízí performerka Kateřina Olivová (1984), jejíž devizou je neskutečná odvaha angažovat své bujné nahé tělo. Dokument nahé umělkyně procházející expozicemi Veletržního paláce se pohupuje (doslova i s tukovými polštáři) na hranici vizuálního romantismu a soft porna, dětský koutek (Národní galerie ho odmítla povolit v sousední kavárně) s pornografickými polštářky nepřekvapí, většinu lidí však pohorší, zvětšená fotografie nahé umělkyně viditelná z ulice zřejmě podlehne autocenzuře Národní galerie. Ženská role i identita byly skrze nahé tělo v minulosti prozkoumány tak důkladně, že dnes už se na to dívají spíš jen voyeuři. Ve výběru Olivové do finále je nepatrný osten střetu zájmů – porotkyní je totiž mj. Lenka Klodová, vedoucí Ateliéru tělového designu na brněnské FAVU, který autorka absolvovala.
Adéla Součková (1985) je zkušená kreslířka,
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
