Přechylování je symbolické ponížení žen. Ať se každý jmenuje, jak chce, říká lingvistka
Mají mít ženy právo si vybrat, jak se budou jmenovat, nebo jim to mají dál nařizovat úřady? Přechylování probírala na popud zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové i vláda, jež ale uvolnění pravidel odmítla. Lingvistka Jana Valdrová tvrdí, že přechylování v minulosti vzniklo jako ponižování žen a ženy už by k příponě -ová neměly být nuceny.
Proč jste si nikdy nezměnila své jméno na Jana Valdr?
Necítila jsem potřebu nechat si příponu -ová odstranit. Každý ať se jmenuje, jak chce.
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková přinesla téma přechylování příjmení na jednání vlády. Překvapilo vás to?
Nepřekvapilo, protože vím, že to je pro část žen a mužů důležité téma. Jak moc, to jsem si uvědomila, když jsem v roce 2000 vypracovávala pro Český helsinský výbor analýzu, zda si cizinky smějí nechat své původní příjmení a neměnit ho. Tehdy se totiž cizinkám do českých dokladů zapisovala jejich jména s příponou -ová, ať chtěly, nebo nechtěly, a ony se proti tomu bouřily.
Proč je to pořád takové téma?
Protože jsme jediná země v Evropě, která někomu (cizinkám, pozn. red.) jména mění. Žiju v cizině, a tak vím, že našemu přechýlení jejich jmen se lidé buď smějí, nebo se vůči němu bouří, ale v každém případě je nenechává chladnými. Jméno je totiž jedno z lidských práv. Není možné někomu měnit jméno, když to člověk sám nechce. To bylo běžné dřív.
Kdy?
Třeba když Sovětský svaz zabral teritoria jiným státům, měnil lidem jména. Nebo když prezident Beneš v roce 1945 prohlásil, že je u nás třeba všechno degermanizovat, a to včetně jmen. Postupem času ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český zavedlo přechylování, protože se razil postoj, že žena, která v Česku žije, musí mít přechýlené příjmení. Ale v poslední době se stále více přizpůsobujeme požadavkům doby. Žijeme v demokracii, kde ženy a muži mají stejná práva, a proto se ženy o ta svá hlásí.
Jenže přechylování je součást mluvnického systému a bez toho budou vznikat nezvyklé situace typu: jedeme s paní Svoboda, nebo s paní Svobodou?
Rozumím. Jenže stejně jako je přechylování součástí českého jazykového systému, tak je jeho součástí i nepřechylování.
Jak to?
Protože jsme tu po staletí žili s německou a židovskou národnostní menšinou a vůbec jsme nepotřebovali jejich jména přechylovat, abychom se vyznali v tom, jestli jde o ženu, či o muže, nebo kdo koho navštívil či porazil.
Tedy Seleš porazila Graf. Která kterou porazila?
Paní se jmenují Seleš a Graf a stačí říct
