Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Stále se pohyboval kdesi uprostřed.“ Vyučeného krejčího Vasila Biľaka ve velké politice udržel selský rozum a instinkt

Člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak při projevu v roce 1984.
Člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Vasil Biľak při projevu v roce 1984.

V dalším díle seriálu Tváře normalizace představujeme Vasila Biľaka, který přežil dubčekovské i husákovské vedení strany a stal se jedním z nejnenáviděnějších lidí v zemi.

Je slyšet hlasy, že u nás není jistá budoucnost a perspektiva. Mnozí se tak vyjadřují v úřadech i jinde. Jsem přesvědčen, že se tito lidé hluboce mýlí. Ano, kdo se neztotožní s politikou strany, se socialismem, kdo se nezapojí do budování socialismu, nemá jistotu ani perspektivu. Ale ne proto, že mu ji nedává naše strana, společnost, socialismus, ale proto, že se sám vyčleňuje z budování socialismu.

Slova Vasila Biľaka ze dne 10. prosince 1970, kdy Ústřední výbor Komunistické strany Československa schválil dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, jen eufemisticky popisují mnohem drsnější realitu, na níž měl Biľak výrazný podíl: prověrky, vyhazovy, ostrakizace, pronásledování a zkažené životy těch, kdo se „sami vyčlenili“, těch, kteří se „ztotožnili“, i mrtvých na hranicích.

Biľak byl tehdy již dva roky ideologickým tajemníkem ústředního výboru, tedy druhým mužem „státostrany“, a v této funkci setrval dalších osmnáct let.

Závratná kariéra krejčího s komickým slovním projevem z dodnes zapomenutého koutu země – Krajné Bystré, kde mu jeho rodáci v roce 2015 odhalili památník, který se stal, podobně jako v těchto dnech pražský pomník maršála Koněva, místem boje obhájců a kritiků.

Do velkého světa

Podobně jako rodiče Alexandra Dubčeka i otec Vasila Biľaka několikrát odešel za prací do Ameriky, matka porodila devět dětí, z nichž se dospělosti dožily jen dvě. Otec zemřel v roce 1920, kdy byly Vasilovi tři roky, a máma si vzala jiného – původně bohatého, ale také násilnického – Američana. Zemřela v roce 1929 a její dvě přeživší děti z rodné Krajné Bystré na severovýchodě země odešly.
Dmitrij se učil na řezníka ve Svidníku a Vasil dělal pacholka v Kapišové. Oba se nakonec za dva roky setkali v dalekém Hradci Králové, kde bratr našel Vasilovi místo krejčovského učně.

Po vyučení odešel Vasil Biľak nakrátko do Prahy a v roce 1936 do Bratislavy. Začínal jako pomocník v krejčovské dílně, ale později povýšil a vstoupil i do Rudých odborů. Podle vlastních pamětí chtěl vstoupit do komunistické strany, ale na jeho přihlášku se prý zapomnělo.

V roce 1939 byl mobilizován do československé armády a v Banské Štiavnici zažil vznik armády totalitního válečného Slovenského státu. Tam nejprve cenzuroval poštu, pomáhal financům (celníkům) na jižní hranici a později pracoval v krejčovské dílně.

Několikrát byl demobilizován a opět povolán. V Trnavě ho zastihlo Slovenské národní povstání, ke kterému se přidal a kde ho zranil granát – na čas ztratil paměť i řeč a na několik dní mu ochrnula spodní část těla. Po porážce se dostal do Prahy a po jejím osvobození v roce 1945 na třetí pokus vstoupil do strany.

Přes den Biľak opět pracoval v krejčovském salonu, večer chodil na školení i schůze, v neděli na brigády a stále agitoval. Jak psal, prožíval „život romantických revolucionářů“. Výsledky voleb v roce 1946, ve kterých získali slovenští komunisté jen něco přes 30 procent hlasů, byly pro něj zklamáním, ale únor 1948 nadějí, že začíná etapa spravedlivého života.

Pro něj osobně to byl začátek čtyřicetileté etapy profesionálního stranického funkcionáře. Nejprve dostal na Ústředním svazu výrobních a spotřebních družstev za úkol připravovat se na združstevňovaní řemesel, později ho poslali na krajskou politickou školu do Sládkovičova a pak se dostal na bratislavský krajský výbor strany, kde měl na starosti textilní průmysl. Zde zažil i, jak to sám nazval, „období velkých, až tragických chyb a omylů“.

Vasil Biľak spolu s Gustavem Husákem. Foto: ČTK

Ve vlastních pamětech psal například i o vedoucím krajském tajemníkovi KSČ v Brně Ottovi Šlingovi, jehož soudili a odsoudili k trestu smrti v Slánského procesu: „Zažil jsem i aféru se Šlingem. Jeho přítel, Ervín Polák, byl vedoucím tajemníkem krajského výboru strany. Do funkce vedoucího krajského tajemníka ho uváděla Marie Švermová. Po určitém čase ho zavolali do Prahy na poradu, ze které se už nevrátil. Dlouho jsme nevěděli, kde je. Nemohli jsme pochopit, že by našeho vedoucího tajemníka kraje mohl někdo zadržet, zavřít… Později přišla z Prahy šifrovaná zpráva, ale nikdo ji neuměl rozšifrovat, protože

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Tváře normalizace

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější