Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč prezident na výročí 17. listopadu už několik let mlčí? Spočítal si, že se mu to vyplatí

Na výročí 17. listopadu veřejně vystoupil a promluvil ke svým příznivcům Miloš Zeman naposledy v roce 2015 na pražském Albertově. Od té doby jako by pro něj tento státní svátek neexistoval. Foto: ČTK
Na výročí 17. listopadu veřejně vystoupil a promluvil ke svým příznivcům Miloš Zeman naposledy v roce 2015 na pražském Albertově. Od té doby jako by pro něj tento státní svátek neexistoval. Foto: ČTK

Komentář Lenky Benešové: Bojí se Zeman, že jej na Albertově opět vypískají či si uřízne ostudu jako při společném vystoupení s Martinem Konvičkou? Důvodem nebude zbabělost, to k němu nesedí. Rád provokuje, čím větší publikum, tím je spokojenější. Dobře ale ví, proč mu ignorování výročí připomínajícího pád minulého režimu přinese u jeho voličů body.

„Sedmnáctého listopadu budu mlčet,“ sdělil prezident Miloš Zeman v říjnu deníku Blesk. „Nějací blbečci, kteří vylezou 17. listopadu na tribunu, ti mě vůbec nezajímají,“ doplnil později v rozhovoru pro Radiožurnál. Není to poprvé. Mnoho lidí se v posledních letech podivovalo nad tím, že hlava státu přistupuje k tomuto pro podstatnou část veřejnosti nejvýznamnějšímu svátku našich novodobých dějin tak, že jej ignoruje, nebo dokonce (jak se stalo letos) dehonestuje dopředu všechny, kdo se chystají 17. listopadu veřejně vystoupit.

Ten Miloš Zeman, který se před listopadem 1989 i léta po něm prezentoval jako jeden z hlasitých kritiků předchozího režimu, dokonce se podle vlastních slov zúčastnil průvodu na Národní třídu, který brutálně rozehnala komunistická policie.

Ten Miloš Zeman, který ještě v roce 2014, druhý rok svého prezidentského mandátu, odhaloval za přítomnosti slovenského, německého, polského a maďarského prezidenta na Albertově pamětní desku k 25. výročí listopadových událostí.

A právě protesty proti jeho osobě, které tehdejší výročí provázely, mohou svádět k přesvědčení, že kvůli nim pojal prezident nechuť tento den veřejně vystupovat. Ten pocit pak zesiluje i Zemanovo chování o rok později, kdy se svátek 17. listopadu pokusili jeho sympatizanti „přetvořit k obrazu svému“ – na pro veřejnost včetně studentů uzavřeném Albertově, za přítomnosti jen prověřených lidí (mezi ně se podařilo proklouznout například někdejšímu šéfovi SPR-RSČ Miroslavu Sládkovi), se zelenými kartami (jako protikladem k červeným kartám, které mu rok předtím na Albertově ukazovali jeho odpůrci), transparenty „Miloš Zeman, náš prezident“. Na pódiu nesoucím obrovský nápis „Ať žije Miloš Zeman“ stál hlavní protagonista a hned vedle něj tehdejší nejvýraznější protiislámský aktivista Martin Konvička, jehož Blok proti islámu demonstraci oficiálně organizoval.

Od části společnosti si za to tehdy Zeman vysloužil hodně hlasitou kritiku. Ani ne tak za papalášství a nabubřelost, čišící z celé organizace Albertova na sto honů, ale především

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

17. listopad

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější