Deník N

Duši už nebolí, když se tělo řeže, říká muž, který pro mediky shání deset tisíc mrtvol

Profesor David Kachlík v suterénu anatomického ústavu. Do kádě, kterou ukazuje, se vejdou čtyři mrtvá těla. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Profesor David Kachlík v suterénu anatomického ústavu. Do kádě, kterou ukazuje, se vejdou čtyři mrtvá těla. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Profesor David Kachlík, který vede Anatomický ústav 2. lékařské fakulty v Praze, chce, aby se čeští medici mohli učit stejně dobře jako ti rakouští. Musí kvůli tomu udělat dvě věci – vydat se na cestu po Česku, která může trvat i několik let, a přesvědčit deset tisíc Čechů, aby své tělo po smrti darovali ke studijním účelům.

O pitvách se říká leccos. Že je dobré k nim chodit s tygří mastí pod nosem a že při nich naopak není dobré lekat pitvající. David Kachlík o nich ale mluví s úctou a obdivem. „Při pitvě si připadáte jako Kryštof Kolumbus, když pluje do Ameriky. Nevíte, co se objeví, nebo víte, že tam někde bude Indie, ale nevíte, jak vypadá. Každý člověk je jiný a každého správného anatoma fascinuje variace,“ říká profesor anatomie, který se za čtvrtstoletí vydal na podobnou „plavbu“ zhruba pěti sty lidskými těly. A rád by takovou možnost nabídl i svým studentům.

Anatomický ústav 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, který Kachlík vede, se před několika týdny přestěhoval do zcela nové budovy nedaleko nemocnice Motol. Její chodby, operační sály a pitevna v suterénu se skví bělobou, nerezové stoly i obří kádě na skladování těl čekají v naprostém tichu.

Elektronický pitevní stůl, který dokáže leccos, podle profesora Kachlíka ale nikdy nenahradí opravdovou pitvu. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Přestože v suterénu stojí i moderní stůl s dotykovou obrazovkou, na kterém lze pouhým kliknutím pitvat virtuální tělo do nejmenších detailů a vidět ho z uhlů, k jakým se medik jen tak nedostane, podle Kachlíka to nestačí. V nové budově chybí to nejobyčejnější vybavení, které české mediky doprovází už přes čtyři sta let – mrtvé lidské tělo.

„Je to, jako kdyby měl tesař udělat krov na střechu a zkoušel by si to pouze virtuálně. Když pak vyleze na dům, zjistí, že je trám těžký, že tam fouká a že si může zadřít třísku. Studenti se učí nejen, jak tělo vypadá, ale i všechna úskalí práce s ním,“ říká Kachlík s tím, že virtuální stůl se používá zejména v zemích, kde je těl nedostatek nebo pitvání brání náboženské důvody. Tamní studenti podle něj ale často odjíždějí studovat do zahraničí, aby si na svou budoucí práci sáhli i ve skutečnosti.

Sto mrtvých a tisíce ochotných

V Česku v dávnější minulosti pravidelně přísun těl na pitvy zabezpečovali odsouzení na smrt a zemřelí bez rodin. Dnes už musí anatomické ústavy spoléhat jenom na ochotu dobrovolných dárců.

Samotné darování těla pro studijní účely funguje

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Medicína

V tomto okamžiku nejčtenější