Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ocelový sen Ayn Randové o obhajobě sobeckého kapitalismu

Ayn Randová. Foto: Ayn Rand Institute
Ayn Randová. Foto: Ayn Rand Institute

Teorie o neviditelné volné ruce trhu, tak oblíbená u nás v 90. letech minulého století, má svou matku představenou – spisovatelku a filozofku Ayn Randovou. Její knihu Ctnost sobectví najdete na knižních pultech. Proč je „objektivistická filozofie“ stále tak populární u „randroidů“ a v čem se tragicky mýlí?

Gigaromán, nejvlivnější kniha 20. století v USA, bible tvůrčích lidí, kultovní dílo. Takto se před nedávnem nechali unést muži rozumu – čili čeští komentátoři řekněme pravicově orientovaných médií – nad románem Ayn Randové Atlasova vzpoura (Atlas Shrugged, 1957), který vyšel česky v roce 2014 v překladu Aleše Drobka. Převážně uznalé odkazy na myšlenkové dědictví filozofie objektivismu Ayn Randové ale najdeme rozesety po různorodých webech od ekonomicky (neo)liberálních po sociálně konzervativní (CDK, Česká pozice, Neviditelný pes aj.). Zřejmě nejtěsněji pak k Randové odkazu přiléhají libertariánští Svobodní, zatímco například křesťanští konzervativci z Občanského institutu ateistku Randovou vnímají kriticky (Roman Joch). Velké naděje v autorčin odkaz pro změnu vkládá Benjamin Kuras:

„Miliony podnikatelů se přestávají stydět přiznat, že žádná jiná kniha jim stejně pozitivně nezměnila život, a doporučují ji dalším. Roční prodej knihy dosahuje 800 tisíc, dalších 400 tisíc rozdává zdarma školám The Ayn Rand Institute, který od smrti Randové v roce 1982 řídí její žáci. Podaří se Ayn Randové probudit dostatečný počet tvůrčích individualistů, díky nimž by se aspoň posmrtně mohla stát zachránkyní civilizace bílého muže před sebezničením?“

Mimochodem ve Spojených státech aktivní Ayn Rand Institute má i evropské ústředí, které například letos v únoru spolu s organizací Students for Liberty zorganizovalo pražský „AynRandCon Europe“, jehož program se nesl v duchu obrany individualismu proti „tribalismu“ – tedy příslušnosti k menšině či nějaké upozaděné sociální skupině (rozuměj genderové, etnické apod.). Randová a její objektivismus mají i své české, ač oproti americkým podstatně skromnější webové stránky, kam přispívá především Luboš Zálom (člen Svobodných). Výročí autorčina narození si pak česká pravice připomněla například vydáním (částečně kritického) sborníku studií Sto let od narození Ayn Randové (editor mj. Petr Mach, předmluva Václav Klaus). Mezi přispěvateli tohoto poněkud nevyváženého souboru nelze přehlédnout ani nejagilnějšího propagátora objektivismu Jiřího Kinkora. Kinkor je Randové věrným vykladačem ve své knize Trh a stát: k čemu potřebujeme filozofii i překladatelem knihy Leonarda Peikoffa Objektivismus: Filozofie Ayn Randové i knihy Ctnost sobectví – nové pojetí egoismu (The Virtue Of Selfishness, 1964), nejnovějšího titulu, který zde vloni Randové vyšel doplněný texty Nathaniela Brandena. Randové dílo a filozofický odkaz dlící především v jejích dvou románech prostě nelze pominout, chcete-li být důstojným diskutérem na pravicové názorové platformě.

Příznačně se naopak jméno Ayn Randové vyhýbá nejen učebnicím literatury, ale dokonce jej nenajdeme ani v řekněme intelektuálně velmi nedogmatickém špalíku 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete. Že by se pak objektivismus stal respektovanou kapitolou dějin filozofie, o tom nemůže být ani řeč. Ayn Randová a její knihy mají zkrátka specifickou cestu oběhu i prostor uznání, které se míjejí se zájmem intelektuálů odborně se zabývajících literaturou, kulturou či filozofií. O tom svědčí i vyznění literárních recenzí Atlasovy vzpoury z českých médií (Kamil Fila v Respektu, Pavel Mandys v Hospodářských novinách, Matěj Metelec v A2). Proti nim ale vždy vyvstane nějaký text jako například ten z Reflexu od autora „populárně ekonomických“ příruček Lukáše Kovandy: „Ayn Randová. Američanka narozená v Rusku napsala knihu, která je stejně oblíbená jako Bible“. Kovandův paján ale tak nějak automaticky přehlíží literární či filozofickou povahu knihy. Na takovou analýzu je populární ekonom podle všeho krátký.

Dílo Ayn Randové evidentně cirkuluje především v paralelní diskusi nezávislé na intelektuálních kruzích běžně formujících kulturní život. O jeho šíření se o to více starají všelijaké ekonomické, libertariánské či konzervativní think tanky a názorové platformy napojené na vlivné politiky, komentárory či ekonomy. S jistou nadsázkou se tedy ptejme: jaký je nejoblíbenější román českého ekonomického neoliberála? Jaké múzické dílo mu imponuje? Jakou hloubkou a poetikou? A je vůbec objektivismus skutečným filozofickým systémem?

Filozofie pro narcistní stroje: objektivismus

Ayn Randová (1905–1982), vlastním jménem Alisa Zinovjevna Rosenbaumová, se narodila v Petrohradě, kde ještě před svou emigrací do USA vystudovala historii a filozofii. Ve Státech se časem uchytila jako hollywoodská scénáristka. Její vzestup ale znamenal především román Zdroj (The Fountainhead, 1943), který v roce 1949 zfilmoval King Vidor s Garym Cooperem v roli geniálního individualistického a sexy architekta. Nehynoucí slávu ale autorce zajistil až monumentální (český překlad čítá 1100 stran) román-teze Atlasova vzpoura. Právě romány představují hlavní zdroj poznání objektivismu, tedy filozofie, s níž Randová vzdorovala domnělému intelektuálnímu úpadku své doby.

Dokázala ale Randová své teze přesvědčivě zformulovat bez beletristické kulisy v žánru filozofické eseje? Naposledy vyšlá kniha Ctnost sobectví. Nové pojetí egoismu, kterou lze považovat za pokus o systematické shrnutí objektivistické filozofie, ukazuje, že ne tak docela: Randové (i Brandenovy) příspěvky představují totiž jen filozoficky velmi naivní, argumentačně chatrnou a jazykově nezajímavou esejistiku. Nutno říci, že texty nejsou editorsky nijak valně ošetřeny a rozhodně by si zasloužily obšírnější komentář přesahující úroveň sdělení poznámek pod čarou typu, že američtí liberálové jsou ve skutečnosti socialisté. Překladatel Jiří Kinkor tu má ale pro svůj vztah k filozofii značný hendikep, jak se nakonec vyznal v randovském výročním sborníku: „Není třeba číst Kanta, Hegela nebo Heideggera, stačí přečíst pár projevů Václava Havla.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější