Notes: Muž, který rozhodl o osudu Andreje Babiše. Jak to bylo, pohádko?

(Nabitý) den Deníku N

A dnešní Notes se kolem jiného vyprávění ani točit nemůže. Právě dnes, devět let po otevření Čapího hnízda, a hlavně dva roky po vydání premiéra Babiše a multifunkcionáře Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání pro obvinění z dotačního podvodu, se totiž konečně mělo ukázat, zda Andreje Babiše obžalují.

Namísto toho Deník N od svých zdrojů zjistil, že premiér má slibně nakročeno ve Faltýnkových stopách. Trestní stíhání Babiše i jeho spolustíhaných blízkých bude zastaveno, rozhodl státní zástupce Jaroslav Šaroch, který má případ Čapí hnízdo na starosti. „Úplně změnil názor; stíhání všech zastavil,“ dozvěděl se od lidí znalých Šarochova úradku náš reportér Lukáš Prchal.

Krátce po vydání článku kolegy Prchala oznámilo Šarochovo konečné rozhodnutí, onu „změnu původního právního názoru na posouzení věci“ také Městské státní zastupitelství v Praze.

Rozhodně zpráva dne, nejspíš i měsíce. Dost možná roku (i když mi coby zahraničářce dovolte odstup perspektivy). Ale znamená, že si Andrej Babiš může definitivně oddechnout?

Ještě ne, zdůrazňuje se už v naší prvotní zprávě. Podrobněji to analyzuje Jan Tvrdoň: Babišovo vítězství zatím není jisté, protože krok státního zástupce Šarocha mohou ještě zvrátit Šarochovi nadřízení včetně nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Jenže i kdyby to Zeman zamýšlel, nebude to mít jednoduché, vysvětluje kolega Tvrdoň – stejně jako to, z čeho se Andrej Babiš může radovat („Účelovka!“).

A připomíná, že jestli dnes někdo dostal ránu na solar, byla to opozice. Netrvalo dlouho a začali to potvrzovat sami opoziční politici. O tom, že „kdyby pan Babiš nebyl premiérem, už dávno sedí“, „vyšší spravedlnosti“ i ztrátě „naděje, že žijeme v právním státě“, se dočtete v článku naší sněmovní zpravodajky Báry Janákové – stejně jako o tom, že podle Jaroslava Faltýnka „je to celé nesmysl“.

Mě by ovšem spíš než už mírně vyčpělý názor pana Faltýnka zajímaly čerstvé důvody, proč žalobce Šaroch rozhodl, jak rozhodl. Tím spíš po rozhovoru Jakuba Zelenky s šéfem Unie státních zástupců Janem Latou. Lata upozorňuje, že Šaroch jednal neobvykle, jakkoli v mezích svých kompetencí. A že se možná ocitl tváří v tvář čemusi, co podezření vůči Babišovi oslabilo: „Musí být zjevné, že by obžaloba neměla u soudu šanci na úspěch.“

Tak či tak, v civilizovaném právním státě by šanci na úspěch neměl politik Babiš, míní Jan Moláček. „Městské státní zastupitelství v Praze zastavuje trestní stíhání v této fázi zcela výjimečně, podle statistik ministerstva spravedlnosti jde o jednotky případů ročně. Proto má politik podezřelý z trestného činu odstoupit, i když je sám přesvědčen, že nic neudělal. Pokud je zodpovědný, uvědomuje si, že důvěryhodnost institucí, jako je státní zastupitelství, je pro zemi důležitější než on. Bez ohledu na to, jak skvělé plány může mít. Tato důvěryhodnost v Česku utrpěla rozhodnutím státního zástupce Šarocha obrovskou trhlinu.“

A Čapí hnízdo samozřejmě nesmí chybět ani v dnešním dílu našeho zpravodajského podcastu Studio N. Kromě toho si díky Filipu Titlbachovi můžete poslechnout i komentář k pseudoargumentům kolem klimatické krize.

Když už mluvíme o klimatu – a zaklapli jsme za sebou, aspoň pro teď, pomyslné dveře za Andrejem Babišem –, ráda bych vám ještě doporučila tři výjimečné texty, které by podle mě byla náramná škoda minout.

Zaprvé propracovaný a komplexní portrét Grety Thunbergové, na němž odvedla výtečnou práci Adéla Skoupá. Zadruhé posmrtné přání slavného fotografa Helmuta Newtona paní Medě Mládkové neboli výstavu slavného fotografa v Museu Kampa a její popis Lenky Lindaurové (za doprovodu uhrančivých fotek).

A konečně text asi nejpůsobivější, a bohužel také nejbolestnější. Patnáct let po pekle v severoosetském Beslanu mluvila Petra Procházková se třemi nesmírně statečnými ženami, které při brutálním ruském zásahu proti teroristům ztratily „to nejcennější, co jim Bůh dal“ – svoje děti. Zítra si připomínáme památku 334 zabitých rukojmích, obětí 3. září 2004. Dne, na který Emma, Ella a Zemfíra nezapomenou, co živy budou, a že chtějí, aby to bylo pěkně dlouho! Klidně do sta prý budou žít, aby se domohly trestu pro vrahy svých dětí.

„Čas se vleče a Ašan má žízeň. Zemfíra si odstříkne trochu mléka. Ašan ho zhltne a usměje se. Děti kolem žadoní; dá jim napít. Chlapec nedaleko má na sobě boty, jako jediný v tom strašném vedru. Je z chudé rodiny, dostal je nové k 1. září a raději trpí, než by o ně přišel. Když se mu střepina zaryje do čela, pořád je má na nohou.“

Beslanské matky dnes mají pocit, že Evropu už jejich tragédie nezajímá. Že zapomněla. Věřím, že kdokoli si tenhle článek přečte, už nezapomene. Nikdy.

Zítra v tištěném Deníku N

• Rozhodnutí žalobce Jaroslava Šarocha jako nečekaný dárek pro premiéra (včetně časové osy).
• Zatímco novináři napjatě čekali na Babišovo vyjádření k Čapímu hnízdu, premiér si v Rudné vyslechl Bořka stavitele a dostal narozeninový kornout.
• AfD nevyhrála, ale slaví. Na východě Německa roste nespokojenost.
• „Nikomu neříkejte, že jste tu byli na dovolené.“ Davy turistů nesou Barceloně miliardy, a berou pohodu.
• Mateřské etudy Heleny Třeštíkové: rozhovor s uznávanou režisérkou a jejím synem Tomášem.
• Ze všech hodnot už vyznáváme jen toleranci. Evropane, je čas odejít?

Freude, Freude…

Nejvyšší čas dnešní newsletter zakončit, než se kvůli rušnému pondělku změní z Notesu v Román. Na závěr a na odlehčenou jedna půvabná ilustrace neméně půvabného slovenského rčení „keď sa pomýlim, aj pravdu poviem“, tentokrát v podání Velvyslanectví Kataru ve Spojených státech.

To na Twitteru chtělo rezolutně prohlásit, že Katar je na Blízkém východě jedničkou v boji proti terorismu, a stmelit alianci s Washingtonem. Jenomže vloudil se mu tam jakýsi nepěkný, nepřejícný šotek. A tak byl z „terorismu“ rázem „protiterorismus“ a z Kataru „regionální vůdce v boji s bojem proti terorismu“ – neboli spojenec teroristů číslo 1.

Vskutku, cesty Boží jsou nevyzpytatelné!