Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak se z copaté Grety stal symbol změny i nemilovaný posel špatných zpráv

Greta Thunbergová na cestě do USA. Foto: ČTK
Greta Thunbergová na cestě do USA. Foto: ČTK

Je tomu rok, co si šestnáctiletá klimatická aktivistka Greta Thunbergová poprvé sedla na schody švédského parlamentu, aby protestovala za lepší klima. Nyní promlouvá na světových konferencích a míří na ni kamery největších médií. Společnost spojuje i rozděluje.

Když Greta Thunbergová po čtrnáctidenní plavbě Atlantikem přirazila minulý týden k americkému břehu, sledoval ji celý svět. Velkolepost umocňovalo sedmnáct barevných plachetnic, které jí na přivítanou vypluly vstříc a symbolizovaly cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. Když pak vstoupila na pevninu se svým minimalistickým bílým transparentem nesoucím černý nápis „Stávka za klima“, davy fanoušků jásaly.

Se stejnou cedulí si přesně před rokem sedla poprvé před švédský parlament a zahájila tak stávku, kterou se pak inspirovali studenti po celém světě. Na první pohled se může zdát, že se copatá dívka, podobně jako onen transparent, od té doby moc nezměnila.

Okolnosti ale ano. Ze zamlklé školačky, která ve volném čase ráda vařila veganské jídlo nebo si hrála se svými psy, se stala generační mluvčí, která pravidelně přednáší projevy před státníky a žije pod dohledem televizních kamer a fotoaparátů.

„Všechno tohle je velmi ohromující. Země se pode mnou stále ještě třese,“ zahájila svůj proslov hned po plavbě s úsměvem šestnáctiletá aktivistka, aby pak nasadila svůj typický naléhavý tón: „Klimatická a ekologická krize je globální krize. Je to největší krize, jaké člověk kdy čelil. A pokud nezvládneme spolupracovat navzdory rozdílnostem, tak neuspějeme. Potřebujeme držet pohromadě, podporovat se a konat. Jinak už může být pozdě. Takže nečekejme déle, pojďme něco dělat teď,“ vyzvala školačka po příjezdu do USA. Tam ji čeká 23. září projev na klimatickém summitu v newyorském sídle OSN, v prosinci pak promluví na světové konferenci o ochraně ovzduší v Chile. Ve škole si vzala roční prázdniny, aby šířila osvětu o klimatické změně.

Deprese a vzdor

Počátky její starosti o klima popisuje například magazín Time, který dívku nedávno zařadil mezi Lídry další generace a v dlouhých zelených šatech ji umístil na svou obálku. Když se tehdy jedenáctiletá dcera švédské operní pěvkyně Maleny Ernman a herce Svanteho Thunberga ve škole učila o globálním oteplování, nečekaně silně to s ní otřáslo. Jelikož se nedokázala smířit s faktem, že se planeta mění a dospělí tomu jen apaticky přihlížejí, propadla se do těžké deprese, při níž skoro přestala mluvit a jíst, což zbrzdilo její růst. Úzkost z nevyhnutelnosti klimatické změny ji znovu dostihla loni v létě, kdy zahájila stávku. „Měla jsem pocit, že nic nemá smysl a že není důvod chodit do školy, když nás nečeká žádná budoucnost,“ říká dívka, která nakonec přetavila smutek v akci: „Zařekla jsem se, že udělám cokoliv, abych to změnila.“

Inspirací, jak to provést, jí byli studenti z amerického Portlandu, kteří po střelbě na škole loni v únoru vyšli do ulic a zorganizovali celostátní protest za změnu zákonů o zbraních v USA. Ač ke svému nápadu chtěla nadchnout i členy ekologického spolku, kam docházela, zůstala v tom zprvu sama. Od loňského 20. srpna až do parlamentních voleb ve Švédsku na začátku září denně přicházela sednout si k parlamentu. Se zatvrzelým výrazem opakovala, že je potřeba naslouchat vědcům v otázkách klimatu a dodržovat závazky Pařížské dohody, aby se planeta neoteplila víc než nad kritickou hranici 1,5 stupně oproti předindustriální době. Nejprve na svou rebelii upozorňovala na sociálních sítích. Postupně si Grety začala všímat média. Každý pátek během školního roku vytrvale vedla svůj osamělý protest.

Zásadní zlom přišel začátkem loňského prosince, když promluvila na klimatické konferenci OSN v Katovicích. „Doufám, že zde docílíme toho, že si uvědomíme, že čelíme existenční hrozbě. Nejprve si to musíme uvědomit a potom začít urychleně něco dělat, abychom zastavili emise a pokusili se zachránit, co můžeme,“ prohlásila přesvědčivě copatá dívka a počet sledujících na jejím twitterovém účtu najednou vyskočil o 4000 procent na 612 000. A letos v březnu vyšly do ulic po vzoru Grety stovky tisíc mladých lidí po celém světě (podle zpravodajského serveru BBC News dokonce 1,6 milionu). Vzniklo hnutí, které se nedá přehlédnout, ignorovat ani účinně zlehčit.

Od té doby už promluvila na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, na konferenci Evropského hospodářského a sociálního výboru a také s papežem, který ji v jejím snažení podpořil. Norští poslanci ji navíc navrhli na Nobelovu cenu míru. Pokud by ji Greta získala, jak nyní nasvědčují kurzy sázkových kanceláří, nebyla by v rodině první – její předek Svante Arrhenius ji v roce 1896 dostal za chemii. Byl prvním člověkem, který vypočítal skleníkový efekt oxidu uhličitého.

„Dřív, když jsem byla ve třídě nebo se spolužáky, jsem nikdy moc nemluvila. Teď ale promlouvám k celému světu,“ řekla letos redaktorce časopisu Time. A neobyčejná dívka proniká i do popkultury: pro britskou indie-rockovou kapelu The 1975 namluvila intro nového alba Notes on a Conditional Form. „Takže, vy všichni: Je čas na občanskou neposlušnost. Je čas na rebelii,“ vyzývá dívka, která od začátku otevřeně hovoří i o své diagnóze – lehké poruše autistického spektra zvané Aspergerův syndrom. Vyznačuje se zpravidla obtížemi v sociálních dovednostech a v komunikaci.

Vidím jinak

„Díky tomu vidím svět jinak. Dokážu snadněji prohlédnout lži. Nemám ráda kompromisy. Buď žijete udržitelně, nebo ne, nemůžete být jen trošku udržitelní,“ říká dívka a vzkazuje ostatním, že být jiný není slabost. „Je to v mnoha ohledech přednost, protože vystupujete z davu,“ říká.

Černobílé vidění světa typické pro lidi s Aspergerovým syndromem slouží Gretiným kritikům jako argumentační faul snižující její snahy. Nedávno například klinická psycholožka Kateřina Thorová poukázala na mýty, které se ke Gretě vážou: „Tak například to, že je mentálně postižená, to je levný útok ad hominem, kterým rychle zdiskreditujete kohokoliv. Za mentálně postižené bychom pak museli považovat všechny, kteří vykazují nějakou odchylku v chování nebo vývoji. Tedy i děti, které ve školním věku neumí ještě ř nebo si koušou nehty,“ říká metodická ředitelka Národního ústavu pro autismus a vyvrací také souvislost Aspergerova syndromu s manipulovatelností, jak někteří uvádějí. „Někdo může být snáz zmanipulovatelný, protože je naivní, jiný naopak velmi podezřívavý, přísně logicky uvažující, odmítající autority. Jaká je Greta, to nevím, nikdy jsem se s ní nesetkala,“ dodává psycholožka.

Gretu dává dětem s diagnózou za příklad jako osobu, která už v tak útlém věku mnoho dokázala a sleduje ji celý svět. „Dětem s Aspergerovým syndromem se to líbí. Když se pak ale o ní píše ve špatném světle a její názory jsou diskreditovány – ne pro jejich obsah, ale protože Greta má Aspergerův syndrom –, tak je mi to líto a přemýšlím o tom, jak diagnóza dokáže být stigmatizující, navzdory tomu, že mnohým přináší úlevu a cílenou podporu,“ míní psycholožka.

Obává se, že extrémní vlna nenávisti, kterou s sebou sláva nese, šestnáctileté dívce ubližuje. „Je dehonestována, označovaná za postiženou, zmanipulovanou záškolačku. Každý její krok je kritizován. To je tlak, pod kterým by se zhroutil kdekdo, a jí je teprve šestnáct. Snad má kolem sebe dostatek lidí, kteří s ní pracují a snaží se ji chránit. Nevím, co prožívá Greta, ale někteří moji klienti s Aspergerovým syndromem bývají extrémně přecitlivělí na kritiku a hroutí se z představy, jak je druzí vnímají. Jiní zase mají odolnost mnohem vyšší než běžná populace a názory ostatních je nijak nerozhodí,“ dodává.

Jak se nemoc propisuje do Gretiných osobnostních charakteristik? Lze Aspergerovu syndromu připisovat její tvrdohlavost, cílevědomost nebo předčasnou dospělost, jak se někdy tvrdí?

Nejde o nemoc, ale spíš o vrozený deficit určitých dílčích dovedností. O dyslexii nebo špatné výslovnosti také nemluvíme jako o nemoci. Aspergerův syndrom se vyznačuje obtížemi v sociálních dovednostech a v komunikaci, to jsou společné rysy, které všechny osoby s AS sdílí. Pak už to tak jednoznačné není. Ano, někteří dokážou být urputní a tvrdohlaví, jiní naopak zcela necílevědomí a dětinští. Jejich schopnost být v něčem extrémně dobrý souvisí mimo jiné s tím, že se nerozptylují rozvíjením sociálních vztahů. Namísto společných aktivit s vrstevníky se věnují se zanícením určitému tématu, tam jsou dobří, zlepšují se, kdežto v socializaci dělají chyby a okolí se jim posmívá a vyčleňuje je, tak to často vzdají a vrhnou se na nějaký sběratelský koníček, matematiku, počítače, sport nebo jinou vědu. A mohou v tom jednou být extrémně dobří.

Odpovídá klinická psycholožka Kateřina Thorová z Národního ústavu pro autismus.

Už jen její cesta do USA budila vášně: přeprava letadlem byla pro Gretu kvůli vysokým emisím už od začátku nemyslitelná, stejně jako plavba zaoceánským parníkem. Zdůvodnila to tím, že letecká přeprava vypouští do vzduchu ročně zhruba stejně oxidů uhlíku jako některé celé velké státy, například Kanada nebo Indonésie.

Rozhodla se proto využít nabídky na přepravu na palubě závodní jachty Malizia II, kterou provozuje Yacht Club de Monaco; hlavními vlastníky lodi jsou Pierre Casiraghi, syn monacké princezny Caroline, a spolu s ním profesionální jachtař Boris Herrmann. Oba se Gretiny plavby do New Yorku osobně zúčastnili. Malizia II je hypermoderní plavidlo, vyrábí si elekřinu pomocí solárních panelů a vodních turbín a produkuje nulové emise.

Volba miliardářského plavidla je samozřejmě sama o sobě kontroverzní. Proto také mnohá česká i zahraniční média rozebírala spíš to, zda loď zanechává uhlíkovou stopu, či ne, než že by se zabývala poselstvím, které Greta do New Yorku veze. Někteří upozorňovali, že už jen výroba lodi vypouští emise, a mnohé dráždilo, že kapitán poletí zpět letadlem a kvůli přepravě lodi do Evropy přiletí jiná posádka. Což je v součtu šest letenek.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Jak se sama Greta dopraví zpátky do Evropy, to ještě neví. Skoro jisté ale je, že její kroky budou opět bedlivě sledovat novináři z celého světa. Podobně jako třeba upozorňovali na to, že svačila jídlo z hromady plastových obalů. „Média často sklouzávají k individuální spotřebě. Řeší, z čeho Greta jí, jak cestuje, ale to přitom není vůbec důležité. Podstata věci je, jak funguje systém. Jak je nastavený a jak se Greta a všichni další na této planetě mohou dopravovat, jak se můžeme stravovat,“ upozorňuje Petr Doubravský, který stál u zrodu českého studentského hnutí Fridays for Future, které se inspiruje Gretinými školními stávkami.

„Směrem individuální spotřeby se snaží debatu tlačit politici a fosilní průmysl. I ministr životního prostředí Richard Brabec dřív mluvil o tom, že pokud chceme čelit klimatické krizi, musíme se uskrovnit, přestat jezdit autem. Přitom o to vůbec nejde. Když se podíváme na to, kolik vyprodukují emisí všechna osobní auta v Česku dohromady, je to úplně stejné množství, jaké vypouštějí jen dvě uhelné elektrárny – Chvaletice a Počerady. Myslím, že se politici a fosilní průmysl jen snaží odvést pozornost od problémů, jako je těžba a spalování uhlí. Svádí to na konkrétní jedince, přitom problém je mnohem víc systémový,“ říká Doubravský.

Podobně jako studenty po celém světě i jeho šestnáctiletá dívka inspirovala k uspořádání studentské stávky za lepší klima. „Gretu jsem poprvé zaznamenal loni v září, hned na začátku jejích stávek. Ohromila mě ta zpráva, kterou nese. Jak to dělá, říká. Pak mě ohromilo, že se k ní přidávají další a další studenti po celém světě,“ vypráví Doubravský s tím, že tou dobou ještě vůbec nepřemýšlel nad tím, že by se něco podobného mohlo dít v Česku. Pracoval však v hnutí Limity jsme my, byl jeho jediným členem mladším osmnácti let, a když se do této organizace brojící proti uhlí přidaly v listopadu dvě další středoškolačky, začali všichni tři společně stávku chystat v Česku. Postupně se k nim přidávali další a další.

„Pak nás bylo asi dvacet a v půlce února jsme zveřejnili prohlášení, kam se mohli podepisovat lidé. Zvedla se ta velká vlna, která trvá dodnes,“ popisuje Doubravský. To, co ho přimělo konat, byla i Gretina přesvědčivost. A také její schopnost tlumočit pocity velké části generace. „Je pro nás klíčová v tom, že byla první, kdo šel stávkovat. Že to zahájila a přednesla problém, kterým je změna klimatu očima naší generace. To, že se potýkáme s klimatickou krizí, je něco, co víme už dlouho a vědci před tím dlouho varují. Ale Greta přišla s voláním po řešení, protože my budeme ti, na které klimatická krize v budoucnu nejvíce dopadne,“ říká Doubravský a hned dodává, že se studentské hnutí nezakládá jen na švédské školačce, že nemá hierarchii.

Pro Doubravského ale byla Greta jedním z prvních lidí v jeho věku, které viděl něco dělat, slyšel, že se zapojují. „Pocity, které popisovala na nedávném setkání studentského hnutí ve Švýcarsku, kterého jsem se taky účastnil, dobře znám. Dlouhou dobu ji klimatická krize trápila a nikoho kolem to nezajímalo. Cítila se v boji osamělá,“ říká mladý aktivista.

„Hysterka a puberťačka s psychickými poruchami“

Ještě začátkem roku znala Gretu Thunbergovou v Česku jen hrstka zapálených aktivistů sledujících zahraniční média. V posledních týdnech už jí i tuzemské deníky či televizní stanice věnují hlavní prostor. Není divu – její jméno i v české společnosti rezonuje a jitří emoce.

Prezident Miloš Zeman ji označil za hysterku, která burcuje děti jako někdejší verbíři dětských křižáků. Poslanec Václav Klaus mladší se zase nechal při představování své nové strany Trikolóra slyšet, že je Greta puberťačka „s nějakými diagnostikovanými psychickými poruchami“ a že si nemyslí, že by měla určovat evropskou či světovou průmyslovou politiku.

Zastal se jí ale ministr životního prostředí Richard Brabec a útoky na handicap označil za nevhodné. Houževnatost a kontroverzní přístup podle něj vyvolává silné emoce, ale Greta podle ministra „zažehla plamen zájmu o téma klimatických změn“. Dokonce uvedl, že snahy mladých demonstrantů oceňuje, a kdyby byl v jejich věku, možná by se také přidal. A zatímco v zahraničí se mluví o „Greta efektu“, kdy například narůstá množství lidí cestujících vlakem a aerolinky hlásí naopak pokles zájmu, v Česku se pro podobné snahy používá slovo „greténismus“.

Čím to, že českou společnost dosud neznámá dívka tolik jitří? „Tématem, které prezentuje. V české veřejnosti není zavedené – o klimatické změně se lidé v České republice intenzivněji dozvídají zhruba poslední rok,“ upozorňuje sociolog Martin Buchtík, šéf agentury Stem.

Téma je však velmi živé. Stále více lidí v Česku například vnímá změnu klimatu jako hrozbu: podle průzkumu, který si nechal na začátku roku udělat Český rozhlas agenturou Median, vnímání environmentálních hrozeb (změn klimatu a jeho vlivu na úrodu nebo migraci lidí po kontinentech) meziročně výrazně posílilo. Zatímco loni je za velmi vážný problém označovalo 38 procent lidí, letos už to bylo 52. Mezi hrozbami v očích Čechů nejvíce poskočila a dostala se do první trojky hned vedle strachu z nedostatku vody a z teroristických útoků. Zároveň jsou slyšet hlasy, které závažnost oteplování zpochybňují.

„Greta je ztělesněním obav. Přináší zprávu, která je příliš ohrožující a bourá představu světa tak, jak ji máme. Nejen představu současnosti – ale třeba si představujeme, jak budeme žít za pár let, našetříme si na dovolenou, budeme mít příjemný důchod a podobně,“ říká v podcastu Studia N sociální psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl. „Greta je viditelným nositelem zprávy a narušuje naše očekávání. Takže to vyvolává i agresivní odezvu,“ dodává.

Symbol a posel

Greta Thunbergová se jako posel zpráv o změně klimatu stala také jejich symbolem. „Můžete se za symbol stavět, nebo na něj útočit. Jednotlivé osobnosti budou vždycky polarizovat společnost. Pak tady máme skutečnost, že je Greta mladá,“ podotýká Martin Buchtík. „Když v roce 2010 protestovali studenti proti zavádění školného, reakce tehdejšího premiéra Petra Nečase byla, že nebude poslouchat děti, které nechtějí chodit do školy. Ten příběh, tedy dehonestace protivníka tím, kdo je, je standardní. Děl se, bude se dít,“ vysvětluje Buchtík. Z pohledu celé společnosti je podle něj „spor o Gretu“ záležitostí poučených lidí, kteří mají velký zájem o veřejné dění.

„Velká část veřejnosti vlastní názor nemá a jen ho přejímá podle toho, jak se jim hodí do jejich vidění světa. Na jedné straně panuje představa: kdo jiný než mladí lidé mají vést sociální změnu, vezměme si revoluční rok ve Francii v roce 68 nebo u nás v roce 89. Na druhé straně pak stojí stereotypizující argument, že mladí lidé nic nevědí, že jsou manipulovatelní a že nemají životní zkušenost. To jsou rozdílné věci a je samozřejmé, že u tak neprozkoumaného tématu se bude společnost štěpit právě na osobnostech,“ říká Buchtík.

Změna klimatu

Svět, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější